"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

Červenec 2012

Na co se ještě chystám?

19. července 2012 v 23:34 | teri-vlk |  Myšlenky
Tak a je to. První dvě kapitoly z mého příběhu jsou zveřejněny. Ano já vím, zatím to není nic moc. Nic se tam neděje, ale doufám, že Vás brzy alespoň trochu zaujme ;).
Každopádně, ráda bych v dohledné době napsala zase nějakou tu povídku. Zatím mě nic nenapadá, ale já na něco příjdu :D. Pak bych se ještě ráda pustila do příběhu s hudební tématikou. Trochu jsem o tom přemýšlela a říkala jsem si, že by to mohlo být něco o muzikantovi, který cestuje po světě, ale ještě uvidím. A samozřejmě, a na to se velmi těším, bych chtěla napsat nějaké fantasy. Když se řekne fantasy, vždy si představím kouzelný svět, ve kterém se příběh odehrává. Prostě něco úžasného :) Mám to moc ráda. Také jsem přemýšlela o nějaké té básni, ale na to ještě nejsem dostatečně připravená. Ještě mě prostě neposedla múza :D
Tak co myslíte? Do čeho se mám pustit? :D

zdroj obrázku: deviantart.com

2. Kapitola - DLOUHÁ NOC

19. července 2012 v 22:44 | teri-vlk |  Příběhy
První noc u Harrisnových nemohla Liz usnout. Zdálo se jí o rodičích a to ji pokaždé probudilo. Nakonec vstala, sedla si na postel, natáhla si ponožky a začala si prohlížet fotografie. Asi po čtvrt hodině dostala takovou žízeň, že se zvedla a šla se do kuchyně napít. Když sešla po schodech dolů, tak se nejdříve lekla, když někoho uviděla stát u okna, ale pak si uvědomila, že je to jen Jane. Stála tam, v bílé pruhované košili a ruce si hřála o hrníček s čajem. Liz zaklepala, aby na sebe upozornila a Jane jí pokynula, ať jde klidně dál. Liz hned zamířila ke skříňce se sklenicemi a nalila si vodu. Po chvíli se Jane zeptala: "Nemůžeš spát?" "Ne." Odpověděla Liz a napila se vody. "To se Ti ani nedivim." Řekla Jane a dál se dívala z okna. "A proč ty tady tak stojíš?" zeptala se Liz, která si nebyla jistá, jestli Jane vůbec stojí o její společnost. "Taky nemůžu spát." Konečně se na ni otočila. "Liz chce Ti jen říct, že mě moc mrzí, co se stalo tvým rodičům. Vážně moc. Víš, tvoje rodiče k nám vždycky jezdívali na návštěvu. Co já si pamatuju, byli hrozně prima. A Karen (Elizabethina maminka) byla mojí mamky nejlepší kamarádka. Víš, moje mamka slíbila, že kdyby se někdy něco tvým rodičům stalo, tak že se o tebe postará. Nedokážu si představit, jaký to pro tebe asi je. Přijela si do rodiny, o které nevíš prakticky nic a nikdy si ji neviděla, vzhledem k tomu, že si sem s rodiči nikdy nejezdila. Chtěla jsem Ti jenom říct, že se mně, mámě nebo komukoli jinýmu tady, můžeš vždycky svěřit. Mamka mi po tvém příjezdu řekla, že Ti rozhodně nehodlá nahrazovat tvoji maminku a nechce, abys na ni zapomněla." Pak se na ni usmála a chystala se odejít po schodech nahoru. "Jane?" "Ano?" Jane se otočila tak prudce, že na sebe málem vylila hrnek s horkým čajem. "Děkuju." Když Jane viděla Lizin děkovný výraz, doufala, že ji alespoň trochu povzbudila. "Není vůbec zač Liz. Dobrou noc." "Dobrou." Poté, co Jane odešla, zůstala Liz sedět asi další půl hodinu na místě. Byla Jane velmi vděčná za to, jak se k ní zachovala. Zároveň se v ní mísily vzpomínky onoho osudného dne. Připadala si jako člověk, který právě dopadl na samé dno a tam, jakoby ji někdo popostrčil. Někdo, kdo se ji snažil dostat o něco blíže k hladině. Vrátila se zpět nahoru, lehla si a zavřela oči. A jediný, na co teď myslela, bylo, co ji asi v dohledné době čeká.

1. Kapitola - PŘÍJEZD

16. července 2012 v 22:39 | teri-vlk |  Příběhy
"Takže se o ni postaráte?" "Buďte bez obav." Řekla pní Harrisnová ženě, která Elizabeth přivedla. "Tak Vám děkuji, mějte se hezky a nashledanou." "Sbohem!" Elizabeth se najednou ocitla v rodinném domku, na kraji malého městečka, ve kterém si připadal ještě osamělejší, než kdy dřív. "Tak Elizabeth" řekla paní Harrisnová, "představím Ti teď moje tři dcery." Podívala se na krátkovlasou hnědovlásku v bílé halence, "Tak tohle je Mary." pak se podívala na dlouhovlasou blondýnku v sukni a v šedém bavlněném svetříku. "Tohle je Jane." A nakonec se otočila na malou roztomilou dívku, která měla krásné dlouhé hnědé vlnité vlasy a bílé šaty. "A tohle je naše malá Kim. Jo a abych nezapomněla." Pohladila pejska, kterého držela Kim v ruce. "Tohle je Dick." Elizabeth přikývla a pomyslela si, že Jean bude asi stejně stará jako ona, Mary, té že by mohlo být asi šestnáct a Kim může být nanejvýš sedm. Najednou sebou trhla, protože si uvědomila, že na ni všichni koukají. "Ahoj, já jsem Elizabeth, ale můžete mi říkat Liz." Děvčata jí přikývla na pozdrav. Potom Helen Harrisnová ukázala Liz její pokoj, který byl nahoře v patře. Domek byl útulný. Dole byla kuchyň s jídelnou a také tam byly tři křesla, velká pohovka, stolek a krb. Z kuchyně nahoru vedly schody do patra, kde měly děvčata a Helen své pokoje. Elizabethin pokoj byl hezký a útulný. Měla v něm postel, stůl, krb a dvě křesla, skříň a plno krásných květin, díky kterým pokoj přenádherně voněl. To co bylo ale úplně nejrásější byl výhled z okna na jezero a na rozkvetlou louku. Když konečně zůstala sama, snažila se z toho rychlého seznámení se všemi členy rodiny vzpamatovat. Prozkoumala svůj pokoj, který se jí opravdu moc líbil. Hlavně její výhled. A protože potom Liz nevěděla, co má dělat, začala si vybalovat své věci.

Úvod příběhu

16. července 2012 v 22:09 | teri-vlk |  Příběhy
Čtrnáctiletá dívka Elizabeth Blacková si poté, co jí zemřeli rodiče při autonehodě, myslela, že život pro ni ztratil smysl. Myslela si, že už nikdy nebude šťastná. Ale v tom se mýlila. Nevěděla totiž, že toho má ještě hodně před sebou a že najde rodinu a skvělé přátele. Elizabeth byla drobná a hubená dívka, měla dlouhé hnědé vlasy a tmavé oči. Smrt jejích rodičů byl pro ni propad až na samé dno. Ale díky skvělým přátelům se jí pomaloučku podaří vyplout až na hladinu.

Můj první příběh

16. července 2012 v 16:38 | teri-vlk |  Myšlenky
Tak jo. Konečně jsem dostala trochu odvahy a rozhodla jsem se, že sem dám první kapitolu příběhu, který píšu. Chvíli to ale ještě potrvá, protože jsem to začala psát někdy, když mi bylo asi jedenáct a teď mi je patnáct. Když jsem si to včera celé přečetla (tedy, samozřejmě to není dopsané, ale to co zatím mám), nebyla jsem úplně nadšená ze začátku, takže ho budu muset trochu upravit. Když mi bylo jedenáct, napsala jsem asi dvě kapitoli a potom jsem se na to "vykašlala". Možná jsem pak pár kapitol ještě napsala o rok později, ale myslim, že asi tak v lednu tohoto roku, jsem se k tomu víc vrátila. Začalo mě to bavit, ale nikdy jsem to nechtěla dávat nikomu číst. Trochu si myslím, že je to blábol, proto jsem také dlouho sbírala odvahu, abych to sem dala. Jo, asi jo. Když se nad tím zamyslím, je to tak trochu takový holčičí blábol. Ale co je na tom, prostě to sem dám. Co se může stát? Nic. Maximálně mi někdo do komentářů napíše, že je to pěkná kravina. No a co? ;D Tak ať je!!

P.S. Jo a ten příběh nemá název. Ještě jsem ho nevymyslela. Kapitoly ano, ale samotný příběh ne. Rozhodla jsem se, že jestli to někdy dopíšu, tak tomu dám nějaký název až potom :)