"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

2. Kapitola - DLOUHÁ NOC

19. července 2012 v 22:44 | teri-vlk |  Příběhy
První noc u Harrisnových nemohla Liz usnout. Zdálo se jí o rodičích a to ji pokaždé probudilo. Nakonec vstala, sedla si na postel, natáhla si ponožky a začala si prohlížet fotografie. Asi po čtvrt hodině dostala takovou žízeň, že se zvedla a šla se do kuchyně napít. Když sešla po schodech dolů, tak se nejdříve lekla, když někoho uviděla stát u okna, ale pak si uvědomila, že je to jen Jane. Stála tam, v bílé pruhované košili a ruce si hřála o hrníček s čajem. Liz zaklepala, aby na sebe upozornila a Jane jí pokynula, ať jde klidně dál. Liz hned zamířila ke skříňce se sklenicemi a nalila si vodu. Po chvíli se Jane zeptala: "Nemůžeš spát?" "Ne." Odpověděla Liz a napila se vody. "To se Ti ani nedivim." Řekla Jane a dál se dívala z okna. "A proč ty tady tak stojíš?" zeptala se Liz, která si nebyla jistá, jestli Jane vůbec stojí o její společnost. "Taky nemůžu spát." Konečně se na ni otočila. "Liz chce Ti jen říct, že mě moc mrzí, co se stalo tvým rodičům. Vážně moc. Víš, tvoje rodiče k nám vždycky jezdívali na návštěvu. Co já si pamatuju, byli hrozně prima. A Karen (Elizabethina maminka) byla mojí mamky nejlepší kamarádka. Víš, moje mamka slíbila, že kdyby se někdy něco tvým rodičům stalo, tak že se o tebe postará. Nedokážu si představit, jaký to pro tebe asi je. Přijela si do rodiny, o které nevíš prakticky nic a nikdy si ji neviděla, vzhledem k tomu, že si sem s rodiči nikdy nejezdila. Chtěla jsem Ti jenom říct, že se mně, mámě nebo komukoli jinýmu tady, můžeš vždycky svěřit. Mamka mi po tvém příjezdu řekla, že Ti rozhodně nehodlá nahrazovat tvoji maminku a nechce, abys na ni zapomněla." Pak se na ni usmála a chystala se odejít po schodech nahoru. "Jane?" "Ano?" Jane se otočila tak prudce, že na sebe málem vylila hrnek s horkým čajem. "Děkuju." Když Jane viděla Lizin děkovný výraz, doufala, že ji alespoň trochu povzbudila. "Není vůbec zač Liz. Dobrou noc." "Dobrou." Poté, co Jane odešla, zůstala Liz sedět asi další půl hodinu na místě. Byla Jane velmi vděčná za to, jak se k ní zachovala. Zároveň se v ní mísily vzpomínky onoho osudného dne. Připadala si jako člověk, který právě dopadl na samé dno a tam, jakoby ji někdo popostrčil. Někdo, kdo se ji snažil dostat o něco blíže k hladině. Vrátila se zpět nahoru, lehla si a zavřela oči. A jediný, na co teď myslela, bylo, co ji asi v dohledné době čeká.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 20. července 2012 v 20:05 | Reagovat

Není to špatná povídka ... přijde mi to však psané hodně jednoduše a trochu mě mrzí, že jsi dala do závorky tu poznámku "(Elizabethina maminka)" ... mohlo by to klidně vyplynout někde z nějaké situace. ;)

Nápad je to však dobrý a těším se, až se to trochu "rozjede". ;)

2 teri-vlk teri-vlk | Web | 20. července 2012 v 22:27 | Reagovat

Moc děkuji za tvé hodnocení. Děkuji za připomínky, určitě se nad tím ještě zamyslím a popřemýšlím, jak by to šlo pozměnit. :)

3 Vera Vera | Web | 27. července 2012 v 11:51 | Reagovat

Souhlasím s Xavierem, opravdu je to psané hodně jednoduchou formou, ale náhodou se to čte fajn :)
to s tou závorkou mi nevadí, alespoň jsem si nemusela lámat hlavu s tím, kdo je Karen, protože bych si potom myslela, že jsem nečetla dost pozorně :)
takže doufám, že napíšeš i pokračování!

4 Lilly Lilly | Web | 30. srpna 2012 v 15:12 | Reagovat

Pěkný, zajímalo by mě, jak se to bude dál vyvíjet.
Vidím, že tu mezi námi nejsi dlouho, tak ti přeji, aby ses tu mezi námi cítila hezky a abys v psaní našla sama sebe a svět kde jsi nejšťastnější.
(Tak to funguje u mě :))
Tak mnoho štěstí, terry vlku! (=

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama