"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

"Jdeme dál..."

27. srpna 2012 v 20:57 | teri-vlk |  Článek na téma týdne...
Přesně za týden půjdu do prváku. A já jsme se nemohla ubránit pocitu, že mám se slovy "Jdeme dál..." něco společného. Když jsem totiž musela 30. června opustit mojí milovanou třídu, ve které jsem měla spoustu kamarádů, které jsem už dobře znala, byla jsem nešťastná. Na ten den jsem se celej rok strašně netěšila, ale věděla jsem, že musí přijít. Byl ale neustále daleko a já se snažila co nejvíce užít ten poslední rok na základce. Jenomže ten rok nemohl trvat věčně a den D se neustále blížil. A když už byl před námi poslední týden, nemohli jsme tomu věřit. Někteří z nás spolu strávili devět let a najednou je to všechno pryč? Snažili jsme se na to nemyslet a společně si užívat každou minutu. Když jsme se ale měli rozloučit nebylo to nic lehkého. Neustále jsme si omílali dokola, že to není naposledy, co se vidíme, já ale věděla, že některé vidím určitě naposledy. Bude tu pár lidí, se kterýma se budu scházet, ale určitě jich nakonec nebude mnoho...
Jenomže o tom to právě je...Musíme jít dál a neohlížet se. Snažit se hledět před sebe. Protože s minulostí už nic nenaděláme. Musíme žít přítomností a hledět do budoucna. Protože s budocností můžeme pohnout. Alespoň malinko, když už nic víc. Teď jsem nešťastná a vím, že mi budou všichni hrozně moc chybět, ale s tím nic neudělám. I kdybych se roztrhala na kusy. Tím nechci říct, že bych chtěla zapomenout na minulost. Budu ji mít v paměti a zbydou mi z ní už jen vzpomínky. Teď ale musím jít dál a doufat, že všechno zvládnu, že poznám nové lidi a že spoustu z nich bude tak fajn, jako byla moje, teď už bývalá, třída.
Je to takový konec jedný etapy a začátek nové. Záleží jen na nás, jestli ji budeme žít naplno nebo ne. Jestli se odvážíme bít, milovat, získat nové přátele a snažit se rozlišovat, co je správné a co ne.
Ta etapa může být jakákoliv. Ať už je to ukončení základky, což je zrovna můj případ, nebo se léčíme z alkoholismu a snažíme se překonat těžké chvíle. Ať už nám zemře někdo blízký, rodina, přítel. Ať už se nám stane nehoda a skončíme na vozíčku. Všechno trápení se musíme snažit překonat. Nevzdávat se a hlavně "Jít dál...!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hana Hana | Web | 27. srpna 2012 v 21:22 | Reagovat

Před třemi roky jsem si říkala to samé.. Že nikdy už nepotkám tak dokonalou třídu, jako jsem měla na základce. Nadávali jsme si, ale přesto všechno jsme se, nebo já je měla upřímně ráda. Teď to strašně letí - jdu do třeťáku, ale na to, až zase usednu do lavice, se těším ještě víc, než na základce.. Na světě se strašně moc prima lidí, jenže občas si jich bohužel nevšimneme. V pátek jedu s bývalými spolužáky kempovat  .. mám je pořád hrozně ráda, ale ten okruh "vyvolených" (který se bohužel zmenšuje a zmenšuje), je pevné přátelství, o kterém vím, že trvá, i když jsme se s některými 2 roky neviděli. V pátek přijdu na sraz a vím, že i po dvou letech to bude takové, jako kdyby jsme přišli po víkendu do školy.  Přeji hodně dobrých nových vztahů v nové škole!!

2 Lilly Lilly | 30. srpna 2012 v 15:08 | Reagovat

přesně tak :)

3 Vera Vera | Web | 30. srpna 2012 v 16:07 | Reagovat

"jít dál..."
naposledy jsem se takto loučila v pátém ročníku. Bylo nás 5, ve třídě :) naše škola byla opravdu malá a téměř všichni jsme se znali od školky a mám možnost je vidět často, takže to pro mě nebylo tak těžký...
Já jdu do devítky letos, ale chodím na osmiletý gympl, takže si naší třídy užiju ještě dost.
asi chápu, jak se cítíš, já jsem se toho dne taky dost bála, ale nakonec se ukázalo, že není čeho. poznáš nové přátele a přitom můžeš být v kontaktu s i těmi staršími. Zvládneš to, určitě.
Je sice smutný přiznat si, že některé dlouho neuvidíš, ale jak jsi řekla - jdeme dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama