"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

Září 2012

Voda pro slony

26. září 2012 v 20:00 | Teri-vlk |  oblíbené knihy
Tento nádherný román napsala Sara Gruenová a já ji tímto velmi děkuji. Protože já se do této knihy a hlavně so samotného příběhu okamžitě zamilovala! Příběh plný emocí, u kterého mi i ukápla slza. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Tahala jsem ji všude s sebou, protože jsem nemohla a ani nechtěla přestat číst. Strašně se těším až si Vodu pro slony přečtu znova. Protože je to jedna z těch nejkrásnějších knih, kterou jsem četla!!

Jacob Jankowski sice o svých vzpomínkách nemluvil, ale v jeho devadesátileté paměti zůstávaly. Přechovával v ní vzpomínky na dobu, kdy ho osud hodil do vlaku, v němž měl domov cirkus Benzini - nejúžasnější podívaná na světě. Vzpomínky na svět zalidněný podivíny a klauny, který byl plný zázraků, bolesti, zloby a vášně. Na svět s vlastními úzce vymezenými iracionálními pravidly, s vlastním pojetím života i smrti. Svět cirkusu byl pro Jacoba zároveň spásou i peklem.
Přišel do něho, protože ho opustilo štěstí - zůstal bez rodiny a bez peněz a netušil, jak dál, dokud nepřistál na své lokomotivou tažené "lodi komediantů". Právě začínala krize a každý v tomhle třetiřadém cirkuse byl rád, že má alespoň nějakou práci. Marlenu, hvězdu volné drezury koní, sem přivedla láska k nesprávnému muži, řediteli zvěřince s násilnickými skolny. Slonice Rosie se k cirkusu dostala jako obrovská šedivá naděje, nové číslo, které mělo cirkus zachránit. Jenže s Rosie nebylo možné žádné číslo nacvičit, nebyla schopná poslechnout ani jednoduché příkazy. Pouto, které mezi touto nesourodnou trojicí vzniklo, bylo založené na lásce a důvěře a nakonec bylo pro všechny tři jejich jedinou nadějí na přežití.
Voda pro slony je překvapující, dojemný a zábavný román s tak strhujícím příběhem, že ho lze jen stěží odložit, s tak podmanivými postavami, že žijí ještě dlouho poté, co otočíte poslední stránku. Děj se odehrává ve světě postaveném na zázracích, ale zároveň tak skutečným, že máte pocit, že dýcháte jeho vzduch.


Podle knihy je také natočen stejnojmenný film. V hlavních rolích si zahráli Robert Pattison (Jacob) a Reese Witherspoon (Marlena). Film, je také skvělý, ale samozřejmě kniha je mnohem obsáhlejší. Nejdříve asi doporučuji knihu, poté si pustit film. Bála jsem se, že mě zklame, ale nezklamal. Film je skvěle obsazený a je naprosto kouzelný. I přesto, že v něm chybí spoustu věcí, které se dočtete v knize. :)

O dívce, která se zamilovala do sněhu

25. září 2012 v 19:30 | Teri-vlk |  Povídky
Byl zimní večer. Vše bylo bílé a pokryté sněhem. Nikde nebyla ani noha a všude byl klid. Ve městě svítila poslední lampa, která blikala na znamení, že brzy uhasne a rozplyne se do úplné tmy. Vzduch byl ledový. Vanul jen nepatrný větřík, ketrý nemohl napáchat žádné škody. Z večerní oblohy se pomalu snášely vločky, které jemně dopadaly do měkké pokrývky, která svou čistotou a něžností zaplnila celé město.
Po noční ulici kráčela jen jedna jediná dívka. Její pleť byla bílá od samé zimy. V dlouhých rozpuštěných vlasech se jí zachytávaly vločky, které ji zdobyly jako perly. Dívka vypadala trochu nešťastně, ale nebylo tu nic, kvůli čemu by měla být. Dívka měla kolem sebe přehozený šál a lehce našlapovala po chodníku. Každý její krok byl rozvážný a pečlivě promyšlený. Pozorně sledovala vše kolem sebe. Natahovala ruce a snažila se chytat vločky, které se jí ale vždy rozpustily v dlani. Dívce byla hrozná zima, ale dál kráčela, jakoby snad neměla kam jít. Brzy došla na náměstí, které bylo prázdné, jako vše, v tuhle noční hodinu. Klekla si na zem a zadívala se nahoru, na oblohu. Vločky jí padaly do očí a ona mrkala, aby je setřásla. Měla krásné a velké oči a v jejich lesku se odráželo světlo nočního měsíce, který jí svítil, jako poslední světýlko na její noční cestě. Všechna okna v okolních domech už dávno zhasla. Jedno tu ale bylo. Jedno okno, za kterým stál mladík přibližně v dívčině věku. Velmi bedlivě ji sledoval a nedokázal z ní spustit oči. Nechápal, co dělá, nebo proč vlastně je tak pozdě venku. Zamyšleně ji dál pozoroval a říkal si jestli je to vlastně správné se na ni takhle koukat. V krbu zapraskal oheň a jemu přeběhl mráz po zádech, když si uvědomil, jaká je venku zima a jak asi musí být dívka prochladlá. Sledoval ji asi ještě dalších deset minut. Ona se ale nezvedla. Neustále klečela na kolenou a dívala se na sněhové nebe, ze kterého ladně tančily čím dál tím větší vločky, které se pohupovaly ve večerním vánku.
Mladík se pochvíli otočil a dívku přestal sledovat. Brzy se i jeho okno proměnilo v jednu rozlehlou tmu, která se tvářila, jako důležitá součást dnešní sněhové noci. Pro muže byla jen hloupá a nerozvážná dívka, která si jen snaží něco dokazovat. Snad si myslí, že bude před ostatními nějak významná, či se tak zviditelní.
Dívka už pomalu necítila prsty. Po chvíli už ani celé tělo. Lehla si na zem a své bledé ruce vložila pod ledový sníh, kterého neustále přibívalo. Musela se usmát. Měla krásné červené rty, které byly promrzlé jako vše, v tuhle nádhernou noc. Ležela na boku a pomalu se převalila na záda. Chvíli se ještě dívala na noční oblohu se zářícími hvězdami a poté zavřela oči. Představovala si, že se vznáší, nebo že je jedna z vloček, které musí proletět dlouhou cestu, než konečně dopadnou k zemi a splynou s nekonečnem bíla. Po chvíli dívka propadla nekonečným snům a vydechla poslední ledový vzduch, který jí proletěl zmzlím tělem...
Brzy ráno se na náměstí sešel hlouček lidí, kteří stáli okolo mladé dívky, která byla promrzlá. Lidé zavolali místního lékaře, který už bohužel nemohl nic dělat. Lidé se brzy začali rozcházet a jen si mezi sebou špitali. Pouze lékař si sednul vedle dívky a pohladil ji po tvářích. "Ach holka, co si to jen udělala?!" špitnul lékař, který čekal až si pro dívku příjdou. Zrovna kolem procházel mladík, kterého zaujalo, co se asi stalo. Došel k lékaři, který nešťastně seděl vedle prochladlého těla. Opatrně k němu přistoupil a když ve svých očích spatřil dívku, kterou viděl ještě včera večer živou, málem se mu zastavilo srdce. Věděl, že jí mohl ještě pomoci. Proč za ní jen nešel? Proč ji nechal, aby splynula se sněhem.. Nedokázal to pochopit. Proč si jen nepřipustil, že se jí mohlo stát něco špatného, že nemá domov, proč ji prostě nepomohl? Všechny otázky, ale byly zbytečné. Pomalu pokleknul vedle lékaře, který si ho ani nevšimnul. Oba se svěšenými hlavami sledovaly děvče, které už ukončilo svou cestu...
Po chvíli se dívka začal oboum mužům ztrácet před očima. Začala splývat se sněhem až se jim úplně vytratila pryč z očí. Koukli se nejdříve na sebe a potom znovu na místo, kde ještě před chvílí ležela její krásná tvář. Lékař to nedokázal pochopit. Vstal a s nepochopitelným výrazem odešel. Mladík ale dál klečel na stejném místě. Zadíval se na oblohu a čekal. Po chvíli začaly z nebe padat vločky. Natáhnul tedy ruce a snažil se je chytat. Všechny mu ale roztály okamžitě po jeho doteku. Všechny až na jednu. Na jednu, která mu zůstala v ruce. Muž se na vločku zadíval. Zadíval se na ni a usmál se. V tu chvíli se vločka vznesla a poté začala znovu padat k zemi. Lehce a s rozvážností, která byla u ní obvyklá. Když konečně dopadla k zemi, pomalu se rozpustila a konečně se stala součástí lásky, která ji doprovázela po celý život a kvůli které byla ochotná zemřít.

2. Čik

24. září 2012 v 18:00 | Teri-vlk |  Knihy v mých myšlenkách


Kniha druhá: ČIK

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Knihu mi doporučil můj dědeček. Řekl mi, že je to taková knížka pro teenagery a že ji okamžitě zhltnul. Bylo mi jasné, že jestli se líbila jemu, tak mně taky. :)
2.Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Nejskvělejší dobrodružství

3.Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Cestování

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Když o tom tak přemžšlím, tak nevim, jestli dokáži říct, s kým bych se chtěla ztotožnit. Spíš dokáži říct, kým bych nechtěla být. A byl by to Čik. I přestože s Meikem zažili naprosto úžasné léto, nemá to v životě lehký. A nikdy neměl.

5.Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Hrozně se mi líbila Čikova spontánost. Prostě řekl jedeme do Tramtárie a okamžitě se jelo. Kniha byla i velmi dobře napsané, četla se mi skvěle. Byla plná vtipů, u kterých jsem se dobře bavila.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Vadilo mi, že Meikův otec na konci knihy chtěl, aby při soudu vše svedl na Čika. Chápu, že chtěl, aby z toho jeho syn vyvázl bez úhony. Oba dva, ale měli vlastní hlavu. Meik se mohl rozhodnout, jestli pojede nebo ne. Já jsem ale věděla, že by v tom Meik Čika nenechal.

Čtrnáctiletého Meika, kterému kvůli jeho podivíství nikdo ve třídě neřekne jinak než Cvoky, nečekají zrovna zábavné prázdniny - matka odjela na "farmu krásy", ve skutečnosti do protialkoholní léčebny, otec na "služební cestu" se svou sexy sekretářkou. Maik se znuděně potlouká po vile svých rodičů, bezcílně bloumá periferií Berlína a sní o krásné spolužačce Tatjaně. Dokud nepotká excentrického Čika, syna ruských Němců - navrátilců z Ruska, podnikavého spolužáka, který rozhodně není vzorným příkladem integrace do německé společnosti. Čik si s ničím neláme hlavu, má pořádnou dávku odvahy i drzosti a v každé situaci si ví rady. Navíc disponuje ukradenou Ladou - kraksnou, co se sotva drží na kolech. A tak se tihle dva ztracenci vydávají na cestu napříč východním Německem, směr "Tramtárie". Potkávají lidi stejně podivné a úžasné jako země, jíž projíždějí. A na konci svého putování mají kufr zážitků a zkušeností nacpaný k prasknutí a na svět se už dívají jinýma, třebaže stále okouzlenýma očima.




Až na samé dno *2.část*

23. září 2012 v 20:14 | Teri-vlk |  Příběhy
"Kate?! Co ty tady děláš a kde je Tommy?"
Kate Carterová stála za barem a utírala sklenice. Občas pomáhala Tommymu, když nemohl z nějakého důvodu přijít do práce. Většinou to ale bylo něco vážného. Práci by totiž nikdy nevynechal jen kvůli nějaké prkotině.
"Ahoj Zoe, taky tě ráda vidim."
"Čau! Tak kde je Tommy co se stalo?"
"Jeho ségru odvezli do nemocnice."
"Cože? A kterou - Jill nebo Mallory?"
"Jill - předávkovala se heroinem."
"Kurva….Do prdele!"
"Naštěstí si nevzala smrtelnou dávku. Ale přepískla to a Tommy ji okamžitě odvezl do nemocnice. Může z toho být pěknej průser. Snad bude v pohodě.."
Jill bylo teprve sedmnáct. Už delší dobu měla problémy s drogami a její brácha se jí z toho snažil vysekat. Měl ještě malou ségru Mallory, té bylo teprve šest. Tommymu bylo dvacet a o obě sestry se staral sám. Měl co dělat aby je všechny uživil, ale vždycky se snažil brát všechno tak jak to je. Jeho rodiče zemřeli před pěti lety, když bylo Tommymu patnáct. Od té doby se o ně starala jejich babička, ale teď už na to neměla sílu.
"Kate nalími panáka, prosim tě, a dohlídni na to, abych se nevožrala.!"
"To nebude nic lehkýho, ale pokusim se o to. Allison co si dáš ty?"
"Mně dej colu a Billymu pivko?" Allison se na Billyho tázavě podívala a ten souhlasně přikývnul. Před Zoe už stála prázdná sklenička.
"Zpomal trochu do háje! Nezapomeň, že tady máme jenom dvacet dolarů!"
Zoe vypadala zoufale, ale uznala, že má Allison pravdu a snažila se trochu uklidnit.
"Budu už muset jít, musim si ještě zařídit pár věcí." Řekl Billy a dopil pivo. "Uvidíme se zítra Zoe?" zeptal se ještě před odchodem a díval se na ni s nadějí v očích.
"Jo, možná…"
Billy si všimnul, že Zoe asi ani nevěděla, na jakou otázku odpovídá, ale i přesto v něm poskočil malý plamínek naděje. Zoe ho neuvěřitelným způsobem zaujala. Její spontánnost, smysl pro humor i její vzhled.
" A Zoe?!"
Zoe se na něj prudce otočila.
"Buď hlavně v pohodě. Uvidíš, že všechno dobře dopadne."
Pak odešel.

Zoe seděla na zemi v dívčí umývárně a v ruce držela mobil, ze kterého nedokázala spustit oči. Čekala na zavolání nebo alespoň na zprávu, že je Jill v pořádku.
" A hele koho tady máme! Už jsem se začínal bát, že tu naší děvku dneska vůbec neuvidíme."
Na Zoe toho začínalo být až moc. Snažila se Tonyho nevšímat a dělala, jakoby tam nebyl. Byla to ale chyba. Tony k ní přistoupil a začal jí sahat na prsa a na stehna.
"Nech mě na pokoji ty svině!"
Křikla a snažila se vyprostit z jeho sevření.
"Danny nečum a pomož mi sakra!" hulákal Tony na svého kámoše. Danny ji chytil a společně s Tonym ji svalili na zem. Zoe začala křičet.
"Neřvi tolik! Neřikej, že se ti to posledně nelíbilo co?"
Zoe dál křičela a snažila se Tonyho kopnout. Bylo to ale marné. Danny ji pevně držel. Tonny jí začal sundávat tričko a sobě rozepínat kalhoty. Pak jí uhodil do obličeje.
"Přestaň ječet kurva!"
Zoe si myslela, že jí už nic nepomůže. Měla ale štěstí. Někde na chodbě se ozvala rána a vypadalo to, že jde někdo směrem právě k dívčím umývárnám. Tonny a Danny se rychle zvedli a rychle vypadli.
"Neboj se, pokračování stihneme příště! A opovaž se někomu něco ceknout!"
Houkl na ni a pak rychle vyrazili do svého pokoje. Zoe tekly po tvářích slzy. Oči měla úplně černé od řasenky a tvář jí začala modrat od rány, kterou dostala. Zalezla do jedné z kabinek a navlékla si tričko. Pak se opřela o zeď a dál plakala. Netušila, co má dělat. Do pokoje nechtěla. Kdyby se Allison poznala, co se jí právě stalo a to by nejspíš poznala, šla by to nahlásit a z toho měla největší obavy. Hrozně chtěla zavolat Tommymu a všechno mu říct, ale věděla, že by to začal řešit a byl by možná schopen odjet z nemocnice. A to už vůbec nemohla dopustit. Byla celá vystrašená, byla jí zima a potřebovala si s někým promluvit. Nevěděla ale s kým.

Podzime vítej!

22. září 2012 v 21:14 | Teri-vlk |  Myšlenky
Tak a je to tady. Léto uteklo jako voda a máme tu podzim. Lístí na stromech už pomalu žloutne a teplota klesá dolů. Dneska jsem byla se svým pejskem venku a já se cítila skvěle. Bylo zataženo, ale zároveň svítilo sluníčko, které mě jemně hřálo. Poslední letní vánek si pohrával s mými vlasy a příjemně chladil obličej.
Tento rok utíká jako voda. Jakoby to snad bylo včera, když byl první jarní den. No nic.. Takže Vám přeji, abyste si to krásně barevné období moc a moc užili. Ať jste, kde jste. Pouštění draků, či snad podzimní déšť! A jestli Vám je smutno, že léto už skončilo, usmějte se. Každé období má totiž své kouzlo. Stačí jen, když otevřete oči!! ;)

zdroj obr. deviantart.com

Až na samé dno *1.část*

16. září 2012 v 20:00 | Teri-vlk |  Příběhy
Zoe ležela na zemi v dívčí umývárně a rukama si držela břicho, do kterého jí pořádně kopl Tony Selwyn. On a jeho povedená partička Zoe už nějakou dobu šikanovali, ale ona byla natolik hrdá, než aby to někomu řekla. Zoe byla šestnáctiletá dívka. Byla hubená a poměrně malá. Měla dlouhé hnědé vlasy a modré oči. A to nejdůležitější - žila v sirotčinci. Její matka zahynula ve Francii při autonehodě a její otec ji opustil, ještě než se narodila. Do sirotčince přišla před šesti lety, a když se jí během dvou let nějak podařilo srovnat s matčinou smrtí, Tony jí dohnal k tomu, aby kouřila a pila. Když se Zoe konečně vzpamatovala, zvedla se a šla do svého pokoje.
Bylo už půl desáté a dívka, se kterou bydlela na pokoji a zároveň její nejlepší kamarádka Allison Larsonová si o ní dělala starosti.
"Kde si tak dlouho sakra?! Říkala si, že se vrátíš někdy v osm!"
Zoe se na ní podívala.
"Oni tě zase zmlátili? Nebo co ti ty hajzlové zase udělali?" Zeptala se Allison a slezla z postele.
Zoe neodpověděla, otevřela okno, sedla si na parapet a zapálila si cigaretu.
"Měla by sis konečně přestat hrát na hrdinu a někomu to říct."
"Promiň Allison, ale já těm sráčům takovou radost neudělám!"
"Zoe…"
"Kašli na to, raději mi řekni, co zítra podnikneme? Půjdeme za Tommym do hospody?"
"Klidně, ale platíš. Mně došly všechny prachy."
Zoe si sáhla do zadní kapsy džínů.
"Kurva! Mám jenom dvacet dolarů. Zbytek jsem musela dát na ty posraný učebnice." Zoe se podívala na noční oblohu a potáhla cigaretu. "Na to kašli, něco už vymyslíme. Já jdu spát, nařídíš budík?"
"Jo a klidně už zhasni."
Allison tedy zhasla, vlezla si do postele a přikryla se dekou. Zoe dokouřila cigaretu a vyhodila jí z okna. Pak si sundala boty a džíny a následně pak taky zalezla do postele. Jako každý večer před spaním se jí v hlavě honily myšlenky co udělat Tonymu, aby jí už konečně dal nadobro pokoj.

Když šly ráno Allison a Zoe na snídani, viděli slečnu Tzemsiovou, pečovatelku, která se starala o nejmenší děti v sirotčinci, jak ukazuje pokoj nějakému novému chlapci.
"Tady bude tvůj pokoj Billy a kdybys cokoli potřeboval, můžeš se na mě obrátit."
"Díky slečno."
Zoe se s Allison na sebe s úšklebkem podívaly.
"Ta mu tak poradí. Vždyť ta je ráda, že trefí domů."

Po snídani vyrazily do školy. Jely školním autobusem, který stavěl kousek od sirotčince, pět zastávek. Před školou se s Allison rozloučila, bylo jí totiž teprve třináct, takže spolu nechodily do třídy. Zoe si jako vždycky sedla do čtvrté lavice u okna a z tašky si vyndala sešit z literatury a propisku. Ze sešitu vytrhla papír a protože neměla co dělat, začala kreslit karikaturu slečny Tzemsiové. Zoe neměla ve škole moc kamarádů. Většinou se jí posmívali, že je ze sirotčince nebo jí záviděli, že si může prakticky dělat, co chce. Nikdo ale neměl tušení, jaké to vlastně je, bydlet v sirotčinci. Když zazvonilo, do třídy vešel pan Andrews, který učil literaturu. Poté co zapsal docházku a chystal se začít vykládat látku, zaklepal někdo na dveře.
"Vstupte!" řekl rázně pan Andrews.
Dveře se otevřely a v nich stál vysoký hnědovlasý chlapec. Byl to Billy Hansen, nováček v jejich sirotčinci.
"Omlouvám se pane, ale přijel jsem teprve dnes ráno a musel jsem se ubytovat."
"No dobře dobře, hlavně už si někam sedněte, ať můžeme začít. Třeba vedle slečny Burkeové."
Když se Billy posadil, pustil se pan Andrews do výkladu a nic ho nemohlo vyrušit.
"Takže, Billy hm? Já jsem Zoe."
"Ahoj."
"Ráno jsem tě viděla jak tě Tzemsiová ubytovává. Je trochu padlá na hlavu, ale jinak celkem fajn."
"Bezva…Heleď můžu se tě zeptat, jak dlouho už jsi v sirotčinci?" Zeptal se jí a dělal při tom, jako že si zapisuje poznámky z výkladu pana Andrewse.
"Šest let." řekla Zoe a pokračovala v kreslení.
"Co se stalo tvým rodičům, že si sem přijel?"
"Do toho ti nic není!!"
Zoe přestala kreslit.
"Co?! Proč mi prostě neodpovíš??!"
"Tobě nepřijde trochu divný a neslušný zeptat se člověka, kterého sotva znáš, co se stalo s jeho rodičema a z jakýho důvodu přijel do sirotčince?"
"Neslušný?! Děláš si srandu? Děti v sirotčinci mají jenom jednu jedinou věc společnou a já jsem se tě na ní prostě zeptala. Je to vážně taková katastrofa? Já Ti to klidně řeknu….."
Zoein hlas přerušil pan Andrews, který začal žákům pokládat otázky na téma kritický realismus. Na Zoe padla otázka na Dostojevskiho.
"Takže jako vždy slečno Burková - za pět. Měla byste se nad sebou zamyslet!"
Do konce hodiny už spolu Billy a Zoe nepromluvili.
Po škole čekala Zoe na Allison. Sedla si na lavičku a zapálila si cigaretu. Pak z tašky vytáhla blok a chtěla si napsat datum, kdy má odevzdat esej na téma Kritický realismus a jeho představitelé.
"Kurva!"
"Máš vážně příšernej slovník."
Před Zoe stála známá tvář.
"Řízla jsem se o papír…" řekla Zoe a podívala se na Billyho.
"Na koho tady čekáš?"
"Na Allison, bydlí se mnou na pokoji."
"Aha.." řekl Billy a posadil se naproti ní na zem.
Zoe si nasadila sluneční brýle na hlavu a předklonila se k němu
"A na koho tady čekáš ty?"
"Na tebe."
"Na mě? Děláš si srandu? Proč prosím tě?"
Billy vytáhl z kapsy cigaretu a taky si zapálil.
"Chtěl jsem si s tebou povídat.
"Zoe se na něj překvapeně podívala.
"Povídat? Ráno to moc nevypadalo, že by sis chtěl povídat!"
" Za to ráno se ti omlouvám. Nemám rád, když se mě někdo vyptává na rodiče. Tak promiň. Všechno v pohodě?"
Zoe potáhla cigaretu.
"Nejsem na tebe naštvaná. A neboj, nějaká malá pitomá hádka mě vážně nevyvede z míry. Jsem zvyklá na mnohem horší věci."
"Horší věci? Co tím jako myslíš?!"
"To je nadlouho…. Tamhle už jde Allison. Billy to je Allison, Allison to je Billy. Asi s náma půjde do hospody, neva?"
"Mě určitě ne." Řekla s úsměvem Allison a z tašky si také vyndala sluneční brýle, protože slunce vážně pálilo do očí.
"Já s váma asi nepůjdu."
"Vážně? Říkal kdo?" řekla Zoe a prohrábla si vlasy.
" Říkám já."
"A co máš tak důležitýho na práci? Hlavně neříkej, že musíš vybalovat. Vsadím se, že nemáš víc jak pět triček, mikinu, džíny a troje trenky. Nebo se snad mýlim?"
Zoe se na něj dívala pohledem, na který nešlo říci ne.
"Fajn, tak já s váma teda půjdu."
Zoe se usmála, típla cigaretu o lavičku, hodila jí do trávy a všichni vyrazili směr hospoda.

Jsem hrozně zvědavá, co vy na to!!

16. září 2012 v 16:16 | Teri-vlk |  Myšlenky
Tak, dneska ve 20:00 konečně zveřejním první část mé nové knihy Až na samé dno!! A já jsem už strašně zvědavá, jak se vám to bude líbit. Já samozřejmě doufám, že bude a vaše názory mi napíšete do komentářů. Nemůžu se prostě dočkat :D Vím, že jsem vám první část slibovala někdy minulý týden, ale bohužel mi to nějak nevyšlo. Měla jsem toho moc doškoly a navíc si ještě pořád trochu zvykám na nový režim střední školy ;D (mimochodem v pátek jsem psala svůj první test z dějáku a nejhůř budu mít snad za dva, tak jsem ráda, že alespoň ten začátek neodstartuju nějakou kulí :DD)
No každopádně, ještě něco málo doupravím, nějaké odstavce, aby se vám to lépe četlo a potom už si jen počkáme na dvacátou hodinu a já budu strašně zvědavá, jak se vám to bude líbit.

Tak se mějte krásně a užíte si poslední volné odpoledne tohoto týdne!


Sourozenecké hádky aneb důležité je milovat!

16. září 2012 v 15:41 | Teri-vlk |  Myšlenky
Je tak snadné říci nenávidím tě, jsi takovej debil, nech mě na pokoji nebo jdi někam. Ale říci někomu miluji tě je mnohem těžší než-li cokoliv jiného. Žít v domění, že jste někým milován, je krásný. Ať už vás miluje kdokoliv.
Tímto začátkem bych chtěla říct, že svýho bráchu miluju a nikdy ho nechci ztratit. I když se kolikrát hádáme, někdy si nadáváme nebo si prostě lezeme na nervy. Jednou, až nás rodiče opustí (a přísahám, že mám při týhle větě skřížený prsty!) zbydeme si jen my dva.
Nikdy bych nechtěla být jedináček, protože bych neměla tak krásný dětství, jako s mým trhlým, o dva roky starším bráchou!!
A tímto mu děkuju za všechno, co jsem spolu prožili a zároveň mu děkuju písničkou od Bruce Springsteena Blood Brothers!
Díky za vše... S láskou Terka ♥


1. Podivný případ se psem

11. září 2012 v 22:25 | Teri-vlk |  Knihy v mých myšlenkách



Kniha první: PODIVNÝ PŘÍPAD SE PSEM

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Velmi mě zaujalo, že je kniha o chlapci, který je autista. Byla jsem zvědavá, jaké to asi je pro jeho rodiče a zároveň pro samotné dítě s touto nemocí.

2.Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Geniální neštěstí

3.Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Přemýšlení

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
S jakou postavou bych se chtěla ztotožnit? Hm.. asi by to byla paní učitelka Petersonová. Ráda bych si vyzkoušela práci s autisty. I přesto, že to musí být velmi těžké, moc ráda bych jim pomáhala a snažila se, abych jim dodala pocit bezpečí a věci, které potřebují.

5.Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Dozvěděla jsem se něco nového o autistech a zároveň mi knížka přinesla na některých stránkách smích a na některých nějakou tu slzu.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nemůžu přímo říci, že by mi něco vadilo, spíše mi bylo líto, že to chlapcova maminka velmi rychle vzdala a odešla od rodiny. Chápu, že to musí být těžké, ale já bych asi nedokázala opustit své dítě, i kdyby mělo jakoukoliv nemoc. Samozřejmě to nevím jistě, když jsem v této situaci nikdy nebyla.


Detektivní novela Marka Haddona se stala literární událostí, okamžitě obletěla svět a ve Velké Británii byla zvolena knihou roku 2003 v rámci prestižní Whitbreadovy ceny. Podivný případ se psem neřeší Sherlock Holmes, ale patnáctiletý Christopher s vážnou poruchou osobnosti. Autismus mu brání, aby vnímal život jako ostatní lidé, jejichž chování ovšem pečlivě sleduje a vtipně komentuje. Díky přísné, až puntičkářsky přesné logice se jeho úvahy nad činy ostatních podobají bystrým glosám a v příběhu, který vypráví nemocí poznamenaný chlapec, se tak střídají dojemně smutné postřehy s nebezpečně humornými situacemi. Christopher je nadaný matematik, miluje přírodní vědy a obdivuje Sherlocka Holmese. Psa Baskervillského zná nazpaměť. A právě tady začíná i jeho vlastní "podivný případ se psem". Na jedné ze svých výprav nalezne u sousedky na zahradě mrtvého pudla Wellingtona, probodnutého vidlemi. Rozhodne se, že vypátrá, kdo psa zabil, protože vražda přeci nesmí zůstat nepotrestaná - to je logické. Podnikne dokonce odvážný výlet ze Swindonu až do Londýna, aby se s psím vrahem střetl tváří v tvář. Ale potkává tu někoho jiného - své vlastní odcizené rodiče.



Až na samé dno

10. září 2012 v 17:32 | Teri-vlk |  Příběhy
Tragédie, smutek a neštěstí, boles, drogy a násilí, láska a přátelství. To všechno doprovází knížku Až na samé dno. Zoe žije se svými přáteli v sirotčinci. Všichni mají jednu jedinou věc společnou - jsou bez rodičů. Ať už jejich rodiče zemřeli, jsou ve vězení nebo utekli, jsou na tom všichni stejně. Někdo trochu hůř někdo líp. Ale postihla je všechny stejná tragédie, se kterou se musí vyrovnat. Zoe je patnáctiletá dívka, která se se svým osudem vyrovnávala dost těžce. Když se, ale konečně se vším nějak smířila, za rohem na ní čekalo jiné neštěstí. A to v podobě šikany. Jak se s tím Zoe vyrovnala? Svěřila se někomu? Najde někoho, kdo jí konečně věnuje svou lásku? Dokáže se přes všechno přenést bez drog a alkoholu? A bude vůbec někdy ten, co jí působí trápení a bolest spravedlivě odsouzen?

Tak doufám, že se Vám to bude líbit. Brzy sem hodim první část ;)

Knihy v mých myšlenkách

5. září 2012 v 15:00 | Teri-vlk |  Knihy v mých myšlenkách

Tento "Challenge", který pořádá Abbys mě velmi zaujal. A o co se vlastně jedná? Tato výzva, Vám vlastně tak trochu pomůže zamyslet se nad knihou, kterou jste přečetli, pomocí několika otázek, na které budete odpovídat.


1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.


Všechny články k projektu Knihy v mých myšlenkách najdete v rubrice Challenges ZDE.


Nová škola, nový začátek

4. září 2012 v 23:22 | Teri-vlk |  Myšlenky
Tak a mám to za sebou. První den v nové škole a vlastně i ten druhý, jsem úspěšně zvládla. Ale že to byly nervy, to Vám teda řeknu! :D V pondělí ráno jsem byla kupodivu celkem v klidu. Brácha se mnou jel až do Butovic a tam nastoupil na metro a já se rozešla vstříct nové škole a noým spolužákům. Když jsem se ke škole přiblížila, sledovala jsem spolužáky z vyšších ročníků, jak se radostně vítají po letních prázdninách a těší se na nový školní rok (teda nevim jistě, jestli se vážně těší, ale vypadali tak :D). Když jsem konečně vešla do budovy, hned jsem šla k vystavenému papíru, abych se podívala, do jaké třídy to mám vlastně jít. U papíru jsem se ale setkala s dívkou, která se mě zeptala, do jaké třídy to jdu. A já prostě odpověděla: C1C. Zjistili jsme, že jdeme do úplně stejný třídy a dali jsme se do řeči. Protože jsme po chvíli zjistili, že se do třídy stejně nedostaneme, než odemkonou takové skleněné dveře, takže jsme museli čekat. Kecali jsme o všem možným a tak. V osm si nás vyzvedla naše třídní, protože naše škola je trochu bludiště a tak si pro prváky pro jistotu přišli, aby celý den nebloudili po škole a nehledali svojí třídu. Když jsme ale s Adélou (dívkou se kterou jsem se seznámila) přistoupili k naší třídní, zjistili jsme, že se u ní seřadil poměrně velký hlouček lidí, kteří se znají. A já si prostě říkala, že přece neni možný, aby se všichni znali ze základy, tomu se mi prostě nechtělo věřit. Nechala jsem to být a šli jsme do třídy.
Následně jsem zjistila, že se asi těch deset lidí seznámilo z Fb a udělali nějakej sraz o kterým jsem já, neměla ani páru. Řekla jsem si ok, kašlu na to nebudu to řešit. Seznámila jsem se ještě asi s dvěma holkama, když jsme měli přestávku (vzhledem k tomu, že jsem tam hned první den zkysla až do dvanácti ;-/) které seděli zrovna sami a mně jich bylo líto. Tak jsem prostě za nima přišla a začala jsem se s nima bavit. Byly moc fajn a já jsem byla ráda, že jsem se alespoň s někým seznámila. Ale ta skupinka těch několika lidí, co už se znali, mně hrozně znervózňovali, protože se už normálně bavili, jakoby se znali nevim jak dlouho a já jsem z toho měla divný pocit. Jakobych byla jediná, s kterou se nikdo bavit nechtěl...
Ale ne, první den byl vlastně fajn a byla jsem prostě ráda, za ty lidi, s kterýma jsem prohodila, alespoň pár slov a hlavně za Adélu, s kterou jsem si i sedla :))
Dnešek byl vlastně ještě lepší, protože jsem se začala bavit i s ostatníma, i stěma co se seznámili na Fb. Zjistila jsem že dvě holky jsou tam vážně moc fajn, takže zase jsem byla o něco veselejší.
Dokonce jsem zjistila, že na škole znám jednoho čtvrťáka, tak tam budu mít takovýho "anděla strážnýho" :DD
Taky jsem se dneska seznámila s některými učiteli (na Nj, Aj, Základy Přírodních Věd, Ekonomika, Matika) a až na ZPV, kde mi ta učitelka přišla, že to bude taková stará zlá babizna (i když třeba nakonec nebude :)) mi přišli všichni hrozně super, takže jsem vlastně moc a moc spokojená.

Tak snad to budu zvládat i dál. Díky za Vaší podporu a doufám, že se Vám bude ve škole dařit!