"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

Až na samé dno *1.část*

16. září 2012 v 20:00 | Teri-vlk |  Příběhy
Zoe ležela na zemi v dívčí umývárně a rukama si držela břicho, do kterého jí pořádně kopl Tony Selwyn. On a jeho povedená partička Zoe už nějakou dobu šikanovali, ale ona byla natolik hrdá, než aby to někomu řekla. Zoe byla šestnáctiletá dívka. Byla hubená a poměrně malá. Měla dlouhé hnědé vlasy a modré oči. A to nejdůležitější - žila v sirotčinci. Její matka zahynula ve Francii při autonehodě a její otec ji opustil, ještě než se narodila. Do sirotčince přišla před šesti lety, a když se jí během dvou let nějak podařilo srovnat s matčinou smrtí, Tony jí dohnal k tomu, aby kouřila a pila. Když se Zoe konečně vzpamatovala, zvedla se a šla do svého pokoje.
Bylo už půl desáté a dívka, se kterou bydlela na pokoji a zároveň její nejlepší kamarádka Allison Larsonová si o ní dělala starosti.
"Kde si tak dlouho sakra?! Říkala si, že se vrátíš někdy v osm!"
Zoe se na ní podívala.
"Oni tě zase zmlátili? Nebo co ti ty hajzlové zase udělali?" Zeptala se Allison a slezla z postele.
Zoe neodpověděla, otevřela okno, sedla si na parapet a zapálila si cigaretu.
"Měla by sis konečně přestat hrát na hrdinu a někomu to říct."
"Promiň Allison, ale já těm sráčům takovou radost neudělám!"
"Zoe…"
"Kašli na to, raději mi řekni, co zítra podnikneme? Půjdeme za Tommym do hospody?"
"Klidně, ale platíš. Mně došly všechny prachy."
Zoe si sáhla do zadní kapsy džínů.
"Kurva! Mám jenom dvacet dolarů. Zbytek jsem musela dát na ty posraný učebnice." Zoe se podívala na noční oblohu a potáhla cigaretu. "Na to kašli, něco už vymyslíme. Já jdu spát, nařídíš budík?"
"Jo a klidně už zhasni."
Allison tedy zhasla, vlezla si do postele a přikryla se dekou. Zoe dokouřila cigaretu a vyhodila jí z okna. Pak si sundala boty a džíny a následně pak taky zalezla do postele. Jako každý večer před spaním se jí v hlavě honily myšlenky co udělat Tonymu, aby jí už konečně dal nadobro pokoj.

Když šly ráno Allison a Zoe na snídani, viděli slečnu Tzemsiovou, pečovatelku, která se starala o nejmenší děti v sirotčinci, jak ukazuje pokoj nějakému novému chlapci.
"Tady bude tvůj pokoj Billy a kdybys cokoli potřeboval, můžeš se na mě obrátit."
"Díky slečno."
Zoe se s Allison na sebe s úšklebkem podívaly.
"Ta mu tak poradí. Vždyť ta je ráda, že trefí domů."

Po snídani vyrazily do školy. Jely školním autobusem, který stavěl kousek od sirotčince, pět zastávek. Před školou se s Allison rozloučila, bylo jí totiž teprve třináct, takže spolu nechodily do třídy. Zoe si jako vždycky sedla do čtvrté lavice u okna a z tašky si vyndala sešit z literatury a propisku. Ze sešitu vytrhla papír a protože neměla co dělat, začala kreslit karikaturu slečny Tzemsiové. Zoe neměla ve škole moc kamarádů. Většinou se jí posmívali, že je ze sirotčince nebo jí záviděli, že si může prakticky dělat, co chce. Nikdo ale neměl tušení, jaké to vlastně je, bydlet v sirotčinci. Když zazvonilo, do třídy vešel pan Andrews, který učil literaturu. Poté co zapsal docházku a chystal se začít vykládat látku, zaklepal někdo na dveře.
"Vstupte!" řekl rázně pan Andrews.
Dveře se otevřely a v nich stál vysoký hnědovlasý chlapec. Byl to Billy Hansen, nováček v jejich sirotčinci.
"Omlouvám se pane, ale přijel jsem teprve dnes ráno a musel jsem se ubytovat."
"No dobře dobře, hlavně už si někam sedněte, ať můžeme začít. Třeba vedle slečny Burkeové."
Když se Billy posadil, pustil se pan Andrews do výkladu a nic ho nemohlo vyrušit.
"Takže, Billy hm? Já jsem Zoe."
"Ahoj."
"Ráno jsem tě viděla jak tě Tzemsiová ubytovává. Je trochu padlá na hlavu, ale jinak celkem fajn."
"Bezva…Heleď můžu se tě zeptat, jak dlouho už jsi v sirotčinci?" Zeptal se jí a dělal při tom, jako že si zapisuje poznámky z výkladu pana Andrewse.
"Šest let." řekla Zoe a pokračovala v kreslení.
"Co se stalo tvým rodičům, že si sem přijel?"
"Do toho ti nic není!!"
Zoe přestala kreslit.
"Co?! Proč mi prostě neodpovíš??!"
"Tobě nepřijde trochu divný a neslušný zeptat se člověka, kterého sotva znáš, co se stalo s jeho rodičema a z jakýho důvodu přijel do sirotčince?"
"Neslušný?! Děláš si srandu? Děti v sirotčinci mají jenom jednu jedinou věc společnou a já jsem se tě na ní prostě zeptala. Je to vážně taková katastrofa? Já Ti to klidně řeknu….."
Zoein hlas přerušil pan Andrews, který začal žákům pokládat otázky na téma kritický realismus. Na Zoe padla otázka na Dostojevskiho.
"Takže jako vždy slečno Burková - za pět. Měla byste se nad sebou zamyslet!"
Do konce hodiny už spolu Billy a Zoe nepromluvili.
Po škole čekala Zoe na Allison. Sedla si na lavičku a zapálila si cigaretu. Pak z tašky vytáhla blok a chtěla si napsat datum, kdy má odevzdat esej na téma Kritický realismus a jeho představitelé.
"Kurva!"
"Máš vážně příšernej slovník."
Před Zoe stála známá tvář.
"Řízla jsem se o papír…" řekla Zoe a podívala se na Billyho.
"Na koho tady čekáš?"
"Na Allison, bydlí se mnou na pokoji."
"Aha.." řekl Billy a posadil se naproti ní na zem.
Zoe si nasadila sluneční brýle na hlavu a předklonila se k němu
"A na koho tady čekáš ty?"
"Na tebe."
"Na mě? Děláš si srandu? Proč prosím tě?"
Billy vytáhl z kapsy cigaretu a taky si zapálil.
"Chtěl jsem si s tebou povídat.
"Zoe se na něj překvapeně podívala.
"Povídat? Ráno to moc nevypadalo, že by sis chtěl povídat!"
" Za to ráno se ti omlouvám. Nemám rád, když se mě někdo vyptává na rodiče. Tak promiň. Všechno v pohodě?"
Zoe potáhla cigaretu.
"Nejsem na tebe naštvaná. A neboj, nějaká malá pitomá hádka mě vážně nevyvede z míry. Jsem zvyklá na mnohem horší věci."
"Horší věci? Co tím jako myslíš?!"
"To je nadlouho…. Tamhle už jde Allison. Billy to je Allison, Allison to je Billy. Asi s náma půjde do hospody, neva?"
"Mě určitě ne." Řekla s úsměvem Allison a z tašky si také vyndala sluneční brýle, protože slunce vážně pálilo do očí.
"Já s váma asi nepůjdu."
"Vážně? Říkal kdo?" řekla Zoe a prohrábla si vlasy.
" Říkám já."
"A co máš tak důležitýho na práci? Hlavně neříkej, že musíš vybalovat. Vsadím se, že nemáš víc jak pět triček, mikinu, džíny a troje trenky. Nebo se snad mýlim?"
Zoe se na něj dívala pohledem, na který nešlo říci ne.
"Fajn, tak já s váma teda půjdu."
Zoe se usmála, típla cigaretu o lavičku, hodila jí do trávy a všichni vyrazili směr hospoda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | Web | 16. září 2012 v 21:08 | Reagovat

No, tak abych to shrnula jednou větou.. Spíš otázkou...
"Kdy přidáš pokračování?"
:D Chytlo mě to, svižné, hezky se to čte :-)

2 Lilly Lilly | Web | 17. září 2012 v 17:43 | Reagovat

hezký.
Billy a Zoe, takový pár jsem měla, ale už jsem to smazala :) upíři, nooo :)
O to víc budu teď hltat tvůj článek.
Honem další kapitolu :)

3 Lilly Lilly | Web | 17. září 2012 v 17:44 | Reagovat

článek - opravA - PŘÍBĚH:D
tenhle článek jsem shltla :D
A věřím, že s těma dalšíma to bude stejný :)

4 Vera Vera | Web | 18. září 2012 v 15:05 | Reagovat

jé bylo to fajn, zvlášť Billy! (Zoe jsem se zatím nějak moc neoblíbila. promiň že to říkám takhle hned.)
a těším se, co bude v další kapitole!! :)

5 teri-vlk teri-vlk | Web | 18. září 2012 v 15:55 | Reagovat

[1]:  Tak to jsem moc ráda :)) Pokračování bude brzy, doufám, že do konce tohoto týdne :)

[2]: wow tak to je docela náhoda :D Jinak díky :)

[4]: v pohodě ;) No jo, Zoe je taková oprsklá, řekne narovinu, co si myslí. Sprostá, kouří.. no jo chápu.
Ale uvidíš dál, třeba si ji i oblíbíš. Nemá to totiž zrovna nejlehčí :)
Jinak díky a jsem ráda, ře sis Billyho oblíbila. Je to takovej "dobrák" :D moc hodnej kluk, který každýmu rád pomůže :)

6 Natali Natali | Web | 18. září 2012 v 21:08 | Reagovat

Krásný příběh - taky se mi zatím nejvíc líbí Billy, protože nesnáším děcka, co kouří (i když vím, že ji k tomu přinutil Tony, ale i tak si nemůžu pomoct... Ale co, třebas mě ještě Zoe překvapí ;) ).
Už se těším, jak se bude příběh vyvíjet ;)

7 Hanka Hanka | Web | 18. září 2012 v 21:45 | Reagovat

Ahoj,
ano, na učitele si nestěžuji.. :-) Máme to docela v pohodě.. Matika je trošku kámen úrazu, ale jinak to docela jde.. :)) Sehnat ty lístky na hokej byl fakt boj a o to víc jsem ráda, že je mám !! :-) Zítřek bude fakt fajn.. :-)

8 Alea Alea | Web | 19. září 2012 v 15:29 | Reagovat

Billy se zatím zdá milej... Ale já osobně bych Zoe ještě neodepisovala, kdo ví, co se z ní časem vyklube. Ať chci nebo nechci, musím s ní soucítit. Nejspíš to nemá zrovna dvakrát lehký.

9 teri-vlk teri-vlk | Web | 19. září 2012 v 15:58 | Reagovat

[8]:  Přesně tak :) Opravdu to nemá dvakrát lehký a ukáže se to i v pokračování ;) uvidíte..! :))

10 L. L. | Web | 21. září 2012 v 17:36 | Reagovat

WOW! Muselo ti dát hodně práce vše sepsat! :D

11 teri-vlk teri-vlk | Web | 21. září 2012 v 18:09 | Reagovat

[10]: No ani nevím. :D Pro mě je hlavní, že mě to baví a je mi jedno, jak dlouho to trvá napsat :) Když je čas, můžu psát tak dlouho, dokud mi nedojdou nápady ;)

12 Zoey Zoey | Web | 21. září 2012 v 18:57 | Reagovat

To je opravdu moc pěkné a myslím že opravdu nejsem jediná kdo chce pokračování8)

13 Alea Alea | Web | 22. září 2012 v 11:44 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti moje básničky líbí :D. Na tvůj blog jsem už narazila, takže nemusím ani moc přemýšlet - beru tě :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama