"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

O dívce, která se zamilovala do sněhu

25. září 2012 v 19:30 | Teri-vlk |  Povídky
Byl zimní večer. Vše bylo bílé a pokryté sněhem. Nikde nebyla ani noha a všude byl klid. Ve městě svítila poslední lampa, která blikala na znamení, že brzy uhasne a rozplyne se do úplné tmy. Vzduch byl ledový. Vanul jen nepatrný větřík, ketrý nemohl napáchat žádné škody. Z večerní oblohy se pomalu snášely vločky, které jemně dopadaly do měkké pokrývky, která svou čistotou a něžností zaplnila celé město.
Po noční ulici kráčela jen jedna jediná dívka. Její pleť byla bílá od samé zimy. V dlouhých rozpuštěných vlasech se jí zachytávaly vločky, které ji zdobyly jako perly. Dívka vypadala trochu nešťastně, ale nebylo tu nic, kvůli čemu by měla být. Dívka měla kolem sebe přehozený šál a lehce našlapovala po chodníku. Každý její krok byl rozvážný a pečlivě promyšlený. Pozorně sledovala vše kolem sebe. Natahovala ruce a snažila se chytat vločky, které se jí ale vždy rozpustily v dlani. Dívce byla hrozná zima, ale dál kráčela, jakoby snad neměla kam jít. Brzy došla na náměstí, které bylo prázdné, jako vše, v tuhle noční hodinu. Klekla si na zem a zadívala se nahoru, na oblohu. Vločky jí padaly do očí a ona mrkala, aby je setřásla. Měla krásné a velké oči a v jejich lesku se odráželo světlo nočního měsíce, který jí svítil, jako poslední světýlko na její noční cestě. Všechna okna v okolních domech už dávno zhasla. Jedno tu ale bylo. Jedno okno, za kterým stál mladík přibližně v dívčině věku. Velmi bedlivě ji sledoval a nedokázal z ní spustit oči. Nechápal, co dělá, nebo proč vlastně je tak pozdě venku. Zamyšleně ji dál pozoroval a říkal si jestli je to vlastně správné se na ni takhle koukat. V krbu zapraskal oheň a jemu přeběhl mráz po zádech, když si uvědomil, jaká je venku zima a jak asi musí být dívka prochladlá. Sledoval ji asi ještě dalších deset minut. Ona se ale nezvedla. Neustále klečela na kolenou a dívala se na sněhové nebe, ze kterého ladně tančily čím dál tím větší vločky, které se pohupovaly ve večerním vánku.
Mladík se pochvíli otočil a dívku přestal sledovat. Brzy se i jeho okno proměnilo v jednu rozlehlou tmu, která se tvářila, jako důležitá součást dnešní sněhové noci. Pro muže byla jen hloupá a nerozvážná dívka, která si jen snaží něco dokazovat. Snad si myslí, že bude před ostatními nějak významná, či se tak zviditelní.
Dívka už pomalu necítila prsty. Po chvíli už ani celé tělo. Lehla si na zem a své bledé ruce vložila pod ledový sníh, kterého neustále přibívalo. Musela se usmát. Měla krásné červené rty, které byly promrzlé jako vše, v tuhle nádhernou noc. Ležela na boku a pomalu se převalila na záda. Chvíli se ještě dívala na noční oblohu se zářícími hvězdami a poté zavřela oči. Představovala si, že se vznáší, nebo že je jedna z vloček, které musí proletět dlouhou cestu, než konečně dopadnou k zemi a splynou s nekonečnem bíla. Po chvíli dívka propadla nekonečným snům a vydechla poslední ledový vzduch, který jí proletěl zmzlím tělem...
Brzy ráno se na náměstí sešel hlouček lidí, kteří stáli okolo mladé dívky, která byla promrzlá. Lidé zavolali místního lékaře, který už bohužel nemohl nic dělat. Lidé se brzy začali rozcházet a jen si mezi sebou špitali. Pouze lékař si sednul vedle dívky a pohladil ji po tvářích. "Ach holka, co si to jen udělala?!" špitnul lékař, který čekal až si pro dívku příjdou. Zrovna kolem procházel mladík, kterého zaujalo, co se asi stalo. Došel k lékaři, který nešťastně seděl vedle prochladlého těla. Opatrně k němu přistoupil a když ve svých očích spatřil dívku, kterou viděl ještě včera večer živou, málem se mu zastavilo srdce. Věděl, že jí mohl ještě pomoci. Proč za ní jen nešel? Proč ji nechal, aby splynula se sněhem.. Nedokázal to pochopit. Proč si jen nepřipustil, že se jí mohlo stát něco špatného, že nemá domov, proč ji prostě nepomohl? Všechny otázky, ale byly zbytečné. Pomalu pokleknul vedle lékaře, který si ho ani nevšimnul. Oba se svěšenými hlavami sledovaly děvče, které už ukončilo svou cestu...
Po chvíli se dívka začal oboum mužům ztrácet před očima. Začala splývat se sněhem až se jim úplně vytratila pryč z očí. Koukli se nejdříve na sebe a potom znovu na místo, kde ještě před chvílí ležela její krásná tvář. Lékař to nedokázal pochopit. Vstal a s nepochopitelným výrazem odešel. Mladík ale dál klečel na stejném místě. Zadíval se na oblohu a čekal. Po chvíli začaly z nebe padat vločky. Natáhnul tedy ruce a snažil se je chytat. Všechny mu ale roztály okamžitě po jeho doteku. Všechny až na jednu. Na jednu, která mu zůstala v ruce. Muž se na vločku zadíval. Zadíval se na ni a usmál se. V tu chvíli se vločka vznesla a poté začala znovu padat k zemi. Lehce a s rozvážností, která byla u ní obvyklá. Když konečně dopadla k zemi, pomalu se rozpustila a konečně se stala součástí lásky, která ji doprovázela po celý život a kvůli které byla ochotná zemřít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Když je natočen film podle knihy, přečtete si nejprve knihu nebo se kouknete na film?

Nejprve si přečtu knihu.
Nejprve se podívám na film.
Často se nemohu rozhodnout, bojím se, že mě jedno z toho zklame.

Komentáře

1 Lilly Lilly | Web | 25. září 2012 v 20:08 | Reagovat

Jedním slovem nádhera:D
Rozplynula jsem se tu i s ní:D
Nádherná zimní pohádka, připomnělo mi to Andersenovu prodavačku zápalek - ale ne že by to bylo zkopírované:)
Já si často spojuju příběhy z internetu s klasikou a pak obě verze nosím v srdci a když je mi mizerně, vzpomenu si na ně.
PS: ta pasáž, jak se vrátila do té lásky, kterou jí sníh dal a pro niž se obětovala - Beautiful! Beleza! Perfeição!

2 Shie Shie | 26. září 2012 v 13:02 | Reagovat

Ahoj :) máš pěkný blog. A povídky se mi líbí, zvášť tahle. Jen tak dáál !!! :))

3 Zoey Zoey | Web | 26. září 2012 v 14:56 | Reagovat

No panečku...Jen tak dál!!!!!Je to úplně best, vážně nádhera8)

4 Jannie Jannie | Web | 26. září 2012 v 18:09 | Reagovat

Děkuji za pochvalu na mém blogu :))
Ta povídka se mi líbí, je napsaná takovým lehkým stylem, vážně se mi líbí, jak píšeš. Jen bych podotkla - zdobit není vyjmenované slovo tudíž by tam mělo být měkké i po b :)) jinak vážně dobré :))

5 Natali Natali | Web | 27. září 2012 v 9:49 | Reagovat

Páni!! Tak to je krása! Je mi z té povídky úplná zima - napsala jsi ji s citem, jsem vážně dojatá. Jen tak dál! ;)

6 Vera Vera | Web | 27. září 2012 v 19:51 | Reagovat

Fantastický!! opravdu moc moc krásná povídka! tak krásně popsané to bylo!! :)

Stejně jako Lilly jsem si v jedné části vzpomněla na Andersena, tedy až do chvíle, než přišel ten konec. Fakt moc hezky jsi to zakončila! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama