"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

Listopad 2012

Malá báseň, velké díky

25. listopadu 2012 v 11:40 | Teri-vlk |  Poezie
Tuto básničku bych ráda věnovala třem spisovatelským duším -- Vera, Lilly, Zoey -- kterým bych chtěla velmi poděkovat za krásný komentáře, které mi napsali pod můj "nejzamtenější" článek, co jsem kdy napsala :D Opravdu jste mě moc potěšili. Možná si říkáte "Vždyť jsou to jen hloupé komentáře" ale takové malé povzbuzení má vždycky něco do sebe a mě to moc potěšilo. No ale teď už dost žvástů! Nic lepšího se mi stvořit nepovedlo, tak snad vás básnička alespoň trošku potěší! :)


♥ Velké díky patří Vám
slovy jste mě potěšili
tuto báseň pro vás mám
ze snu jste mě probudili.


Čistá krása našich slov
co odráží se od nebes
černý kámen z dávných dob
co kouzlo lásky popones.


Spisovatel musí umět
duši naší pohladit
větám bych chtěl porozumět
svůj slaný život osladit.


Pomohly mi vaše rady
citáty co krásné jsou
od smutných teď pryč jdu z řady
šťastní ti mi pomohou.


Ještě jednou děkuji
úsměv jste mi vykouzlili
básničku vám věnuji
psaním jste mě okouzlili! ♥

"To, co potřebuji..."

22. listopadu 2012 v 21:15 | Teri-vlk |  Článek na téma týdne...
Já vlastně ani nevím...

Než se tady rozepíšu, v tomhle článku, (a ačkoliv nerada, vás musím upozornit, že bude nejspíš trochu zmatenej, jako jsem já sama) mám pro vás písničku z filmu Pacific, kterou naprosto dokonale napsal Hans Zimmer. Já jí teď čsto poslouchám, protože vždycky když jí slyšim mám pocit, že žiju. Tak snad se Vám bude alespoň trochu líbit...


V poslední době jsem smutná, občas trochu zamyšlená. Přemýšlím o starých časech (a mám k tomu svůj důvod). Mám pocit, jakoby snad všechno bylo na draka a nic se nechtělo pohnout z místa. Jakoby se snad ta chvíle, kdy se necítím úplně šťastná zastavila. Není to fér, ale život prostě není fér. Nikdy nebyl a nikdy nebude.
To, co bych teď asi nejvíce potřebovala je, se pořádně vybrečet a možná i vypovídat. Chtěla bych se sejít s mojí kámoškou (která je ten nejlepší člověk na světě), ale mám pocit, že od chvíle, co jsme se rozešly na střední se nějak na vzájem vzdalujeme. A při tom od sebe bydlíme pár metrů.
Zároveň bych chtěla, abych už měla všechno to děsivý období za sebou a chtěla bych, aby už alespoň byly prázdniny.
Možná bych potřebovala, aby se čas vrátil o rok zpátky a aby bylo zase všechno perfektní, jako dřív. Nevím. Omlouvám se za tenhle zmatený článek. Tak nějak se mi ale honí hlavou všechny možný myšlenky a něco málo na okraj, jsem potřebovala dostat ven. Nechce se mi tu rozpatlávat nic konkrétního, každý máme svých problému dost. Přesněji - až nad hlavu.
V poslední době mám neustále hroznou chuť psát. Jenomže děsivý na tom je to, že nemám naprosto žádný nápady ani insipraci. I když je vlastně všude kolem. Co mi alespoň trochu jde, jsou básničky. S tím tedy sovisí další věc, co bych potřebovala, nebo si přála. Alespoň maličký nápad na jednu kraťoučkou povídku.
Hm.. a co dalšího bych ještě potřebovala? Možná malý úsměv na tváři, který si udržím až do konce tohoto roku. Malou slzu štěstí, která mně potěší a trochu odvahy do dalšího roku, který snad bude jedním, z těch lepších.

Takže ještě jednou se omlouvám za trochu zmatku, možná jsem použila moc písmen, možná moc slov. Já jsem ale nechala ruku, ať napíše všechno, co potřebuje. A všem, kteří vydrželi číst až do konce děkuji za vyslechnutí a teď už raději přeji DOBROU NOC! :)

Byla jsi mým snem

21. listopadu 2012 v 18:52 | Teri-vlk |  Poezie
Byla jsi mým snem,
lásko moje milá
byla jsi mým snem,
než mě slza pohltila.


Tma zlá a černá
pohltila krásu tvou,
snaha má, teď už je marná
roztříštitilas pýchu mou.


Miloval jsem tebe
miloval a snil,
teď chci poznat nebe,
abych tě už nezranil.


Tisíce hvězd říkají,
ať snažím se zde zůstat,
já stále miluji tě potají,
s černou růží do nebe, chtěl bych opět vzrůstat.


Do nebe a ještě dál,
daleko až k měsíci.
Já vážně láskou umírám
je to bolest černá, až děsící.


Nemuselo se tak stát,
nebýt tvojí zrady,
nemusela si mi lhát
a říkávat mi rady.


Takže teď už naposledy,
lásko moje drahá,
oheň nebo tenké ledy
mé srdce k tobě padá.

Až na samé dno *8.část*

19. listopadu 2012 v 20:27 | Teri-vlk |  Příběhy
V jazzovým klubu se to Zoe hrozně líbilo. Byla to trošku taková díry, nebo zašívárna. Ona ale byla nadšená. Stěny byly polepený plakáty jazzových umělců a jejich hudba se nesla celým klubem. Když už bylo po půl devatý Zoe začala být dost unavená a bylo to na ní vidět.
"Chceš už jít?" zeptal se Zoe a ta jenom unaveně přikývla.
"Tak tady počkej, já dojdu zaplatit."
Zoe ještě dopila zbytek piva, který měla před sebou a pomalu vstala. Byla ráda, že toho moc nevypila, protože už teď se sotva udržela na nohou.
"Tak jdeme." Řekl Billy a podpíral ji, protože viděl, že je ráda, že stojí. Když vyšli ven, na ulici bylo ticho. Dohodli se, že se do sirotčince vrátí pěšky, protože Zoe potřebovala rozchodit ty dva panáky a tři piva, který měla v sobě.
Bylo to asi dvacet minut cesty a Zoe dnes pití neudělalo moc dobře, protože se dvakrát pozvracela.
"Promiň, neměla jsem pocit, že bych pila nějak moc…." A pozvracela se ještě jednou.
"Do háje, fuj… to je nechutný." Billy se jen chechtal a držel jí vlasy a batoh. Potom si Zoe otřela pusu a z batohu si vyndala lahev s vodou.
Když se napila, uviděla v dálce siluetu člověka. Nejprve jí to bylo jedno, ale za chvíli se ze tmy vynořil někdo, koho vážně v tu chvíli vidět nepotřebovala.
Tony Selwyn.
Zoe nehybně stála a nespouštěla ho z očí.
"Co je? Jsi v pohodě?" zeptal se Billy, který si nejprve Tonyho nevšimnul.
"Čau děvko, co se dějě? Nepřehnali jsme to trošku s pitím? Hmm.. to teď budeš určitě povolnější, že jo kotě?" křičel na ni z dálky Tony a nechutně se šklebil.
Zoe si dala vlasy za uši a rychle se podívala na Billyho, aby neudělal nějakou pitomost. Billy okamžitě upustil její batoh na zem a rozešel se k Tonymu.
"Billy ne… vykašli se na to!" Billy jí ale neposlouchal a šel k němu dál.
"Tak hele ty sráči! Ještě jednou si na Zoe něco zkusíš a já ti rozmlátim ksicht takovym způsobem, že se z toho posereš, rozumíš?!"
To už stál těsně vedle něj a díval se mu do očí.
"Snad si nemyslíš, že se tě budu bát? Já si můžu dělat se Zoe co se mi zlíbí a nějakej takovej, jako si ty, mi v tom asi těžko zabrání. Abys věděl Zoe se to se mnou líbí!"
Tohle už bylo pro Billyho moc. Tohle prostě nemohl rozdejchat.
"Ty jsi takovej sráč, to ani není možný!"
Zoe se k nim rychle rozběhla a chtěla je od sebe rozdělit, protože jí bylo jasný, že za chvíli budou v sobě. Tony jí ale sáhnul na prsa, aby jí odstrčil a to byla poslední kapka.
Billy mu vrazil takovou ránu do břicha, že měl Tony co dělat, aby nevykřiknul bolestí.
"Ty hajzle!!" řval Tony a vrhnul se na Billyho. Dal mu pěstí do nosu a do spánku. Billy měl co dělat aby se udržel na nohou, protože se mu na okamžik zamotala hlava. Zoe vůbec nevěděla, co má dělat a tak kopla Tonyho do holeně.
"Nepleť se do toho, ty posraná děvko!" zařval na ní a uhodil jí do obličeje, takovým způsobem, že Zoe spadla na zem.
Billy toho měl tak akorát dost. Chytil Tonyho pod krkem a mlátil ho do obličeje.
"Máš už dost, ty hajzle?" Potom ho odstrčil a Tony spadl na zem. On se ale rychle zvednul a zdrhal pryč.
"Tohle ještě není konec, ty kryple! A pro tebe taky ne děvko jedna!"
Billy už si ho ale nevšímal. Rychle se vrhnul k Zoe, která ještě pořád ležela na zemi. Měla modřinu na tváři a Billy zjistil, že jí teče z hlavy krev. Pomohl jí, aby si sedla.
"Au, moje hlava.."
"Teče ti krev." Zoe si sáhla na místo, které jí nejvíc bolelo.
"No jo.. sakra. Nemáš toaleťák, třeba by to pomohlo.." Billy se trochu pousmál a potom jí pomohl vstát.
"Zvládneš to po svých, dojít do postele?" zeptal se a podpíral ji.
"Jo, ale ty nepůjdeš se mnou?" vyděsila se Zoe a podívala se na něj.
"To víš, že půjdu, neboj." Zoe si oddychla a potom mu sáhla na obličej.
"Teče ti krev z nosu."
"To je úplně jedno." Řekl a pomalu vyrazili.
"Měl ses na to celý vykašlat. On by mi nic neudělal, když si tady ty."
"Já vim, promiň, ale to jak ti nadával, to už jsem prostě nemohl překousnout."
"Ok, ale příště to prostě ignoruj, nechc,i aby ti ubližoval." Billy se na ní usmál.
"Mně ať ubližuje, kdo chce, já si s tim už nějak poradim. Ale na tebe jestli ještě někdo sáhne, přísahám, že to nepřežije.. protože ho zabiju."
"Dobře Billy, ale teď pojď, nebo ti tady zkolabuju. Motá se mi hlava a vážně mi moc nepřidaly ty dnešní panáky."
"Jo promiň, už jsem zticha. Za chvíli tam budem."

Když konečně dorazli na pokoj, Allison seděla na posteli a četla si nějakou knížku.
"Pane bože, co se vám stala, do háje?" zeptala se a rychle odhodila knížku a vstala.
"Billy se porval s Tonym a já jsem taky jednu schytala a ž jsem spadla na zem. A při pádu jsem se docela dost uhodila do hlavy." Řekla Zoe a svalila se na postel.
"Ježiši!" řekla vyděšeně Allison a dala si ruku přes ústa.
"A nemám zajít pro ošetřovatelku?"
"To ať tě ani nenapadne Allison!" vypálila ze sebe Zoe a vynaložila všechny síly na to, aby se posadila a výhružně se na ní podívala.
"Fajn." Odsekla jí a začala něco hledat v šuplíku ve skříni.
"Tady je alespoň nějaká dezinfekce, tak tady máte."
"Díky Allison!" usmál se Billy a nastříkal jí na kus kapesníku, který si přiložil k tváři.
"Oh.. pálí to, jak čert." Zaúpěl Billy a přisednul si k Zoe na postel.
"Ukaž mi tu tvář." Řekl a pohladil Zoe po obličeji.
"Na to zapomeň, já si to na sebe stříkat nebudu!" protestovala a schovala si hlavu pod peřinu. Billy to z ní ale strhnul a přiložil jí kapesník s dezinfekcí k její tváři, z které lehce krvácela a měla tam modřinu.
"Ah… to je děsný! Strašně to pálí pro bůh. Co do toho dávají?"
"Nevim, ale můžu se ti podívat jestli chceš." Řekla se smíchem Allison, která je oba sledovala.
"Ok, dobrý, dobrý, tak to stačí. Už to mám vydezinfikovaný až až." Řekla s úšklebkem Zoe a podívala se na Billyho.
"Tak jo, budeš v pořádku?" Usmála se na něj.
"Já jo a ty?"
"O mě nemusíš mít strach." Mrknul na ní a potom jí dal pusu na čelo.
"Dobrou noc!"
"Dobrou." Billy vstal a otevřel dveře na chodbu.
"Mám zhasnout?"
"Ne, nemusíš, díky Billy." Řekla ještě Allison a mávla na pozdrav.
"Tak dobrou." Ozval se Billy a zavřel za sebou dveře. Allison vstala a zamkla za nim.

Zoe si ze zadní kapsy kalhot vytáhla krabičku cigaret, kterou jí dneska po škole věnoval Billy. Zapálila si a poprosila Allison, aby otevřela okno. Potom si zapálila cigaretu a snažila se na nic nemyslet.
"Jsi v pořádku Zoe?" zeptala se najednou Allison, která se celou dobu na Zoe koukala.
"No jasně. Proč bych jako neměla být?" ptala se překvapeně Zoe, jakoby snad všechno bylo zalitý sluncem.
"Víš, já jenom jestli by si už konečně nechtěla všechno někomu říct."
Allison se na Zoe neustále dívala a držela si studené nohy, které po chvíli strčila pod peřinu.
"Vždyť už jsem to řekla. Všechno to víš ty a Tommy. Takže co?"
"Sakra Zoe, ty moc dobře víš, jak to myslim!"
Zoe ale okamžitě vybouchla.
"Do prdele Allison, můžeš si ty svý posraný rady strčit někam a nechat to radši na mě. Já si s tim už nějak poradim. Vážně si ale ty debilní keci, typu "Něměla by si to někomu říct?" strč třeba někam, protože ty mi fakt moc nepomůžou!"
Allison si to ale nenechala líbit.
"Víš co Zoe? Já se ti teda toho srát nebudu. Ale uvědom si, že kvůli tvýmu podělanýmu problému s Tonym, kterej se řeší už ani nevim jak dlouho, dostal tvůj kluk, teda jestli spolu chodíte, protože to si mi taky ještě nebyla schopná říct, dostal přes hubu a klidně se vsadim, že to po dnešku nebude naposledy. Protože si myslim, že a to ty sama víš určitě nejlíp, že si na něj někde Tony počká s těma jeho vypatlanýma kamarádama! Ale víš co, jestli máš nějakej problém s tim, že nechci, aby ti neustále někdo ubližoval a dělal ti ze života peklo, fajn. Já se ti vnucovat nebudu. Dělej si co chceš..! Já už toho mám fakt dost!"
Potom se jenom natáhla ke světlu a zhasla. Otočila se ke stěně a zavřela oči.
Zoe ale neustále koukala na místo, kde ještě před chvílí seděla Allison a nadávala jí. A najednou si uvědomila, že to je pravda. Vážně. Její nejlepší kamarád a teď i vlastně kluk, i když tím si Zoe taky nebyla úplně jistá, dostal přes hubu a ještě možná dostane. A to všechno kvůli ní. Zoe už se valily slzy po tváři. Billyho zmlátili, Tommy kvůli ní zanedbává holky a teď se dokonce pohádala s nejlepší kamarádkou, protože jí vlastně řekla pravdu. Když si to uvědomila bylo jí ještě hůř než před tím. Vyhodila cigaretu z okna a pak si pomalu lehla. Pořád brečela, ale snažila se na to nemyslet.

Až na samé dno *7.část*

12. listopadu 2012 v 16:16 | Teri-vlk |  Příběhy
Během týdne se všechno začalo zlepšovat. Zoe se zase usmívala, nebyla neustále vyděšená a ospalá a zase vypadala šťastně. Potají sice ještě brala morfin, ale řekla si "co oči nevidí, to srdce nebolí." Všechno klapalo tak, jak mělo. Zoe si užívala dny strávené s Billym. Bývali vzhůru do noci a povídali si. Někdy se jen tak poflakovali po městě a někdy jenom vedle sebe leželi. Zoe dokonce udělala velkou radost panu Andrewsovi, kterému se velmi líbila její esej z literatury. Bylo to v pátek, celý den pršelo a Zoe byla docela zvědavá, co jí na to pan Andrews řekne.
"No Zoe, udělala si mi vážně radost. Napsala si to moc hezky. Je vidět, že jsi na tom pracovala. Dávám ti za dvě."
Zoe se na něj usmála.
"Vážně? Tak děkuju moc, fakt..díky."
Zoe se potom usadila zpět do lavice a do konce hodiny měla sluchátka v uších. Další hodina byla její poslední a Zoe se už strašně těšila, až odtud vypadne. Celý den se ve škole hrozně nudila a těšila se, až něco odpoledne podnikne. Billy dnes ve škole bohužel nebyl. Měl nějaké problémy s koleny a musel si zajít k doktorovi. Poslední hodinu měla kreslení, takže byla alespoň ráda, že se nebude tak děsně nudit. Protože jejich učitelka, slečna Kotrllová, byla v pohodě a nikomu neříkala, co má kreslit. Každého nechala, aby "povolil uzdu své fantazii", jak vždycky říkávala a sama si pak četla noviny. Zoe nakreslila osamělou dívku, která leží na lavičce v noční ulici velkoměsta. Docela se jí to povedlo a dostala za jedna. Kreslení byl jeden z mála předmětů, ve kterém Zoe nikdy nedostala pětku.
Když konečně zazvonilo, Zoe okamžitě popadla tašku a vystřelila ze třídy. Šla si ještě odskočit na záchod, protože si nutně potřebovala píchnout morfin. Byla to její poslední dávka, kterou měla a trochu jí to znervózňovalo. Vešla do umývárny a vyndala si stříkačku, kterou si vpíchla do žíly. Byla zamčená v kabince a najednou uslyšela, jak někdo vešel. Zoe se hrozně lekla, rychle vytrhla stříkačku z ruky a docela dost ošklivě se popíchala. Měla co dělat aby nevyjekla bolestí.
"Au… sakra, do prdele!" zašeptala potichu. Potom si rychle stáhla rukáv od mikiny, spláchla a vyšla z kabinky. Před zrcadlem stála holka z vyššího ročníku a malovala se. Byla to taková trochu modelka v krátké sukýnce a růžovém tílku. "Ježišmarja! Co to má bejt? Proboha, he.. co to máš na sobě?"
Smála se Zoe, která vždycky řekla nahlas, co si myslí a držela si při tom ruku.
"Máš nějakej problém?" zeptala se dívka a otočila se s zkříženýma rukama k Zoe.
"Ne.. já nemám žádnej problém. Jenom obdivuji tvoji moc pěknou sukni."
Zoe se musela udržet, aby nevybouchla smíchy.
"Jo vážně? Hm.. to je ale náhoda, já zase obdivuji ten tvůj červený flek na tvé mikině."
Zoe se podívala na ruku a uvědomila si, že jí asi teče krev.
"Kurva!"
Dívka se jen s úšklebkem otočila a začala odcházet.
"No jo, jak jinak. Holka ze sirotčince, co bych taky mohla čekat Bože!" a potom odešla.
"Do hajzlu, já se na to vyseru. Jak já tyhle nány nenávidim." Sundávala si mikinu, aby si prohlídla ruku. Tekla jí docela dost krev a tak vzala Zoe kus toaletního papíru a obvázala si ho kolem ruky. Z batohu vytáhla lepenku a zalepila si to. "Ty jo, musim říct, že to se mi vážně povedlo." Musela se smát, když se na to podívala a pak konečně vyrazila před školu.

"Ahoj Billy!" křičela Zoe na Billyho který postával kousek od školy a kouřil cigaretu.
"Ahoj Zoe, tak co, jak bylo ve škole? Nuda?" zeptal se a potom jí objal. Zoe se mu trochu prohrábla ve vlasech a potom si nasadila kapuci, protože neustále pršelo.
"Docela to ušlo. Billy, neměl by si náhodou cigaretu navíc?" prosila Zoe a udělala na Billyho psí oči. "Ty si hrozná, víš to?" usmíval se Billy a vytáhl krabičku cigaret ze zadní kapsy.
"Na. Nech si je." Zoe si zapálila a trochu zvážněla.
"Jak ti to dopadlo u doktora. Co kolena? V poho?" Billy si taky nandal kapuci, protože pršelo čím dál víc.
"No ani moc ne." Zoe se vyděsila a říkal to i její výraz v obličeji. Billy proto začal rychle vysvětlovat, aby ji uklidnil.
"Ne neboj, je to lehká artróza. Není to nic katastrofálního ok? Brzy to bude to v pohodě."
"Tak fajn." Usmála se na něj a potáhla cigaretu.
"No a kam dneska vyrazíme? Je dost hnusně, ale mohli bychom třeba do hospody ne? Nebo se můžeme poflakovat venku v dešti co?" Zoe se chystala k odchodu, aby už někam vyrazili, ale Billy ji chytil za ruku.
"Au..." vyjekla Zoe.Billy se vylekal a rychle ji pustil.
"Co se stalo? Udělal jsem něco?"
"Ne nic se neděje. Všechno je v pořádku." Řekla Zoe ale chytla se za ruku.
"Co.. máš něco s rukou, nebo co?"
"Ne nic, na tom nezáleží… Tak co, kam půjdem? Snažila se stočit hovor někam jinam, ale nepodařilo se jí to.
"Zoe no, tak! Co je? Někdo tě uhodil, nebo co?" Zoe se nadechla a trošku se začínala dostávat do úzkých, protože se bála, že jestli se Billy dozví, že ještě pořád bere morfin, nikdy jí to neodpustí a ztratí jeho důvěru.
"Billy já ti to nemůžu říct.."
"Co? Proč?"
Zoe stekla slza po tváři. "Protože o tebe nechci přijít."
Billy jí utřel slzu z obličeje a něžně jí pohladil.
"Prosím tě. Proč bys měla o mě přijít? Jsem tady ano? A všechno je v pohodě. Řekni mi co se děje a já ti slibuju, že se nic nestane jo?"
Usmíval se na ní, ale Zoe z toho byla strašně nešťastná. Povzdechla si a řekla si, že z toho už jí nepomůžou ani lži. Sundala si mikinu a v tu chvíli, i když to byla chvíle dost napjatá, vybochnul Billy smíchy.
"Ježiši! Co to je? To sis uvázala sama? Toaleťák s lepenkou, jak originální." "Jo sama. Jsem ráda, že tě alespoň to pobavilo, ale asi tě vidim se smát naposledy.." Strhla z ruky toaleťák, kterej už byl tak dost rozmočenej od deště. Když Billy spatřil vpichy od jehly, humor ho přešel.
"Co to…"
"Jo.. doprdele, jo.. jsem děsná kráva, která si to svinstvo neustále píchá. Sakra.. Měla jsem ještě asi na tři dávky a prostě jsem to nechtěla vyhodit. Spíš jsem na to neměla vůli. Přísahám, že na tom nejsem závislá, vážně. Já prostě jenom…"
Zoe začala hysterčit a rozbrečela se. Vůbec nevěděla co má Billymu říct.
"Já prostě vim, že jsem to totálně podělala, do prdele. A je mi jasný, že jsem u tebe ztratila všechnu důvěru a budeš mě nenávidět a považovat, za totální smažku, která…"
Její hysterčení konečně přerušil Billy, který jí položil dlaň na ústa, aby už konečně zmlkla.
"Zoe hlavně už přestaň kecat všechny ty blbosti o tom, jaká si zasraná smažka, protože ti to za prví nepomůže a za druhý to není pravda."
Zoe si utřela slzy a prohrábla si vlasy.
"Slíbil jsem, že ať mi řekneš cokoliv, nebudu naštvanej, i když to jsem vážně nečekal, že bys mi řekla něco takovýho. Zoe pochop, že mám o tebe do prdele strach. Tak teď už mi vážně slib, že se na to vysereš a přestaneš si to svinstvo píchat. Jo a to že jsem řekl, že si to nebudeš píchat neznamená, že to můžeš kouřit nebo šňupat jasný?"
Zoe jenom nešťastně přikyvovala.
"A hlavně, jestli ještě něco máš, tak se toho zbav."
Zoe jenom stála se sklopenou hlavou a ani se na Billyho nepodívala. Potom si sedla na zem a hlavu si opřela o kolena. Billy si sednul vedle ní a pevně ji obajl.
"Zoe. No tak. Na, vem si mikinu ať ještě nenastydneš."
"Je mi to úplně jedno, jestli nastydnu nebo ne. Mám strach a jsem hrozně pitomá."
"Proč máš strach? Nic se přece neděje." Zeptal se Billy a pomohl jí dostat se do mikiny.
"Protože pravdou je, že mám neustále větší chuť si to šlehnout a já se bojim, že do toho vlítnu úplně. Vim, že se z toho potřebuju dostat, sakra. Ale.."
Billy byl zoufalý, když ji viděl takhle nešťastnou.
"Zlato, já vim. Ale hele já jsem tady jasný? Máš tady Tommyho, Allison a Kate. A všichni jsou s tebou. Ty to zvládneš. Musíš. My ti pomůžeme, ale musíš to utnout hned, dokud ještě nejsi na samém dně. Dokud na tom ještě nejsi tak zle, jo? Protože teď ten absťák ještě nebude tak hroznej. Zvládneš to líp ano?" Zoe se k němu přitiskla a byla hrozně ráda, že ho tady má. "Je to trochu lepší?"
"Jo je." Ujistila ho a podívala se mu do očí.
"Víš o tom, že jsi strašně skvělej kluk?" Billy se jen pousmál.
"A neuhodila ses někde náhodou do hlavy?" Zoe se taky pousmála, ale potom zvážněla. Pohladila ho po vlasech a po tváři. Neustále se na něj dívala. Milovala jeho krásné šedé oči. Vypadaly jako rozbouřené moře, které je ale mírumilovné. Billy na ní taky hleděl. Koukal se zase do jejích modrých očí, které miloval. Hladil jí po krásných dlouhých vlasech a nespouštěl z ní oči. Potom se k ní přiblížil a ucítil závan parfému, který Zoe používala. Voněla krásně. Zoe zavřela oči a zhluboka dýchala. Rozbušilo se jí srdce a čekala, co se stane. Billy také zavřel oči a neustále se k ní přibližoval, až se jí dotknul rty. Něžně jí políbil. Byl to nádherný polibek, jaký ještě nezažila. Cítila lásku a né násilí, které cítila s Tonym. Billy se od ní oddálil a zahleděl se na ní. "Strašně Tě miluju, tak jako jsem ještě nikoho nemiloval Zoe."
Zoe se usmála a začala Billyho líbat. Billy jí svalil do mokré trávy, něžně se jí dotýkal a ona jeho. Zoe ho potom převalila a sedla si obkročmo na něj. "Tak co, vypadneme někam?" zeptala se a Billy jí zase převalil zpátky. "A kam by to mělo být slečno? Chceš za Tommym do hospody?" Zoe se zamyslela. "Ne chci být někde sama s tebou, nechci nikoho jinýho vidět!" "Tak fajn." Billy se zvednul a pomohl vstát i Zoe. "Jdeme, zavedu tě do jednoho jazzovýho klubu." Dal jí pusu a vyrazili.

Potkalo mě neštěstí

2. listopadu 2012 v 20:11 | Teri-vlk |  Poezie
Život občas smutný mám,
všechno snadné často není.
Životem dost klopýtám,
brzy se mi všechno změní.

Spousta hvězd nad hlavou mi září,
dodávají naději.
Bez tebe, smutek do srdce mi vráží,
s tebou, byla bych tu raději.

Dušičky, aneb uctěme památku všech, co nás opustili!

2. listopadu 2012 v 6:00 | Teri-vlk |  Myšlenky
Už je to další rok. Znovu máme 2. Listopadu a s tímto datem přišli i Dušičky. A právě dneska jdeme uctít památku všech, kteří nás opustili, ale jsou pořád s námi. Máme je totiž v srdci. Budou tu s námi vždycky. Zapálit svíčku a položit květiny na znamení toho, že život hrobem nekončí. Začíná jen další kapitola. A to nás všech.
Hřbitovy se rozsvěcí a jejich záře oslňuje. Každá svíčka jeden věčný život, jedna věčná vzpomínka. Krásně nádherná noc, která nás přinutí vzpomenout si, poděkovat možná i pomodlit a připomenout si chvíle, které byly krásné a zůstaly nám v paměti.
Noční ticho a temnota, už pohltila vše, co mohla. Jen plamínky svíček tancují v lehkém větříku a snaží se dodržet svůj slib a svítit do konce našich Dušiček. Ale nic nemůže trvat věčně a jeden z kouzelných dnů musí skončit. Svíčka po svíčce pomalu dohořívá, až zbude jen kouř, který se rozpustí na noční obloze. Každá dušička nám Tím jen poděkuje za vzpomínky, které jsme jí věnovali, a nás zahřeje u srdce. Proč? Protože jak už jsem řekla. Ti co nás opustili, nikdy neodešli. Jsou v našem srdci a teplo, které jsme pocítili, nám dává najevo dík, za uctění památky a chvíli krásy, kterou jsme všem našim milovaným věnovali!