"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

"To, co potřebuji..."

22. listopadu 2012 v 21:15 | Teri-vlk |  Článek na téma týdne...
Já vlastně ani nevím...

Než se tady rozepíšu, v tomhle článku, (a ačkoliv nerada, vás musím upozornit, že bude nejspíš trochu zmatenej, jako jsem já sama) mám pro vás písničku z filmu Pacific, kterou naprosto dokonale napsal Hans Zimmer. Já jí teď čsto poslouchám, protože vždycky když jí slyšim mám pocit, že žiju. Tak snad se Vám bude alespoň trochu líbit...


V poslední době jsem smutná, občas trochu zamyšlená. Přemýšlím o starých časech (a mám k tomu svůj důvod). Mám pocit, jakoby snad všechno bylo na draka a nic se nechtělo pohnout z místa. Jakoby se snad ta chvíle, kdy se necítím úplně šťastná zastavila. Není to fér, ale život prostě není fér. Nikdy nebyl a nikdy nebude.
To, co bych teď asi nejvíce potřebovala je, se pořádně vybrečet a možná i vypovídat. Chtěla bych se sejít s mojí kámoškou (která je ten nejlepší člověk na světě), ale mám pocit, že od chvíle, co jsme se rozešly na střední se nějak na vzájem vzdalujeme. A při tom od sebe bydlíme pár metrů.
Zároveň bych chtěla, abych už měla všechno to děsivý období za sebou a chtěla bych, aby už alespoň byly prázdniny.
Možná bych potřebovala, aby se čas vrátil o rok zpátky a aby bylo zase všechno perfektní, jako dřív. Nevím. Omlouvám se za tenhle zmatený článek. Tak nějak se mi ale honí hlavou všechny možný myšlenky a něco málo na okraj, jsem potřebovala dostat ven. Nechce se mi tu rozpatlávat nic konkrétního, každý máme svých problému dost. Přesněji - až nad hlavu.
V poslední době mám neustále hroznou chuť psát. Jenomže děsivý na tom je to, že nemám naprosto žádný nápady ani insipraci. I když je vlastně všude kolem. Co mi alespoň trochu jde, jsou básničky. S tím tedy sovisí další věc, co bych potřebovala, nebo si přála. Alespoň maličký nápad na jednu kraťoučkou povídku.
Hm.. a co dalšího bych ještě potřebovala? Možná malý úsměv na tváři, který si udržím až do konce tohoto roku. Malou slzu štěstí, která mně potěší a trochu odvahy do dalšího roku, který snad bude jedním, z těch lepších.

Takže ještě jednou se omlouvám za trochu zmatku, možná jsem použila moc písmen, možná moc slov. Já jsem ale nechala ruku, ať napíše všechno, co potřebuje. A všem, kteří vydrželi číst až do konce děkuji za vyslechnutí a teď už raději přeji DOBROU NOC! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rozka Rozka | Web | 22. listopadu 2012 v 21:33 | Reagovat

Zmatek.
Potřeba a city.
Dobrou.

2 Rybička Rybička | Web | 22. listopadu 2012 v 21:35 | Reagovat

Páni velmni hezky napsané :))
daly si do toho srdce a to bylo na tom to nejlepší :))

3 Lilly Lilly | Web | 23. listopadu 2012 v 14:20 | Reagovat

Takové pocity někteří z nás mívají často.
A s tou kámoškou, moje pocity na tom byly úplně stejně, ale brzy jsem si zvykla, a uvědomila jsem si, že náš vztah se v podstatě nemění.
Aspon si pak máme víc co povídat, tak ti přeji ať si srovnáš všechno, co si srovnat máš a mám pro tebe jeden citát:
"Nejtemnější chvíle jsou vždy před úsvitem."
:) Hlavu maj hore, nekde na obzore sa tvoje slnko zas objeví :)
♫♪

4 Lilly Lilly | Web | 23. listopadu 2012 v 17:31 | Reagovat

tak tak, svést to na mrtvé je jednoduché, oni se totiž nemají jak hájit.
Mno ale dál :)
Jsem moc ráda, že jsem tě potěšila, já ráda těším lidi :)

5 Vera Vera | Web | 23. listopadu 2012 v 21:23 | Reagovat

Poslední dobou mám také tendenci se hodně zamýšlet, takže alespoň v tomto ohledu ti docela rozumím, myslím tedy. Posledních několik týdnů jsem si sama sobě zakázala poslouchat smutný písničky ( i když tuhle jsem si pustit musela, protože je naprosto nádherná - Hans zimmer je naprostý génius co se týče soundtracků!! :)
protože vím, že bych ve své depresi sklouzla ještě více ke dnu. Neboj se a vybreč se, ono to pomáhá, a dokáže to krásně uklidnit. :) člověk není slaboch, když brečí. Nebo se jednoduše vypiš, pokud se nechceš svěřovat lidem, pusť si Word a začni psát o svých problémech, něco jako deník. (až na to, že to hned po dopsání klidně smaž :)
Ukus se s tou kámoškou taky sblížit, choďte třeba víc ven nebo spolu zkuste trávit víc času. ale moc dobře vím, jak lehce se tohle říká - taky mám podobný problém, i když...no ono je to vlastně složitější, ale o tom se nebudu vypisovat :)
Závidím ti tvoji náladu na psaní, já to mám přesně obráceně - nápady jsou, jenže chybí spíše odhodlání :)
doufám, že tě to období brzy přejde! :)

6 Zoey Zoey | Web | 24. listopadu 2012 v 9:44 | Reagovat

Tak to doufám že to bude brzy lepší, vážně8)
Jinak ta písnička je úplně úžasná, vážně z ní mám úplně stejné pocity jako ty. Opravdu jako bych žila...8)Je nádherná a hned jsem si jí přiřadila na žebříček mých nej.8)
Víš, taky jsem někdy vůbec neměla inspiraci, a přitom tolik nápadů. Zkusila jsem Drabble. Na sto slov. Ani nevím, ale hrozně moc mi pomohlo vypsat se ze svých řekněme zmatených a neurčitých pocitů do sto slov. Bylo to takové řekněme uklidňující. Můžež to zkusit, ostatně za zkoušku nic nedáš, viď :D
Ale klidně i pokračuj v pasní básniček. Máš je moc pěkkné, rýmují se ti tak jak by měly. Pokračuj8):D

7 Lilly Lilly | Web | 25. listopadu 2012 v 10:11 | Reagovat

K "Východ a západ slunce"
U Eugena se snat po sté projevuje má slabost pro černovlasé černooké týpky:D¨
I když já ráda i zelenooké blonďáčky, mno:D
Padouch musí vypadat trochu k světu. Jsem ráda, že se na příběh těšíš - aspoň doufám. Vynasnažím se, aby to netrvalo moc dlouho :)

8 Aisha Aisha | Web | 29. listopadu 2012 v 10:22 | Reagovat

Taky mám své "období smutku". Mám deprese, často brečím a ve vteřině jsem zase v pohodě a směju se :D I když to není zase tak upřímné, prostě jsem se naučila být ve společnosti veselá, poněvadž mi každý říkal, ať se trochu usmívám, že vypadám nešťastně a taky jsem si tak nějak nasadila do hlavy, že mé problémy stejně nikoho nezajímají, a proto dělám, jakoby žádné nebyly. Zní to dost pesimisticky, ale mě to funguje. Aspoň se mě nikdo nevyptává na otázky, na které nedokážu odpovědět. Třeba, proč jsem smutná :D
Já mám vzato, že tyhlety nálady dost ovlivňuje počasí :D Ale to jednou přejde, myslím ty nálady...jako vždycky. Zase přijde něco, co tě popožene, dodá inspiraci. Jinak tvé básničky jsou opravdu moc pěkné :)
Já sbírám inspiraci na povídky trochu z vlastního života, nebo třeba z dějepisu či nějakých filmů, od jiných lidí...nejprve odkoukám charaktery, vytvořím postavy, pak zápletku a potom způsob, jakým by na tu zápletku ta daná osoba reagovala vzhledem k její historii a charakteru...ale každý na to má jiný způsob. Třeba tě něco napadne :)

9 Medvídek Medvídek | Web | 11. dubna 2013 v 19:13 | Reagovat

Hodiny vyrobené ze dvou atomů jsou zázrak moderní techniky http://medialni.blog.cz/1301/fyzikove-vyrobili-hodiny-ze-dvou-atomu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama