"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

Den 1. Klasická pohádková povídka

5. prosince 2012 v 8:00 | Teri-vlk |  30 Days Creative Writing Challenge
KDYŽ VÍLY JEŠTĚ TANČILY
"Helenko, je čas jít spát."
"Ano mami, už jdu." Řekla Helenka a vyskočila na postel s modrými a měkoučkými peřinami, do kterých se zachumlala.
"Tak jakoupak že to dneska máme číst pohádku?" zeptala se své šestileté dcerky.
"Tu o lesních vílách." Odpověděla nadšeně Helenka a otočila se na bok k mamince, která už držela knížku v ruce a pomalu v ní listovala.
"Tak dobrá, dobrá." Spokojeně se usmála a začala číst: V horách, kde už nikdo nežil a v lesích, kde jen občas něco šustlo, se rozprostíral svět, o kterém nikdo nevěděl….

Helenka se dívala kolem sebe a procházela lesem, kde mezi větvemi stromů občas zazářilo sluníčko. Všude byl přenádherně zelený mech, červené muchomůrky svítily na všechny strany a vůně, která se lesem linula, byla nepopsatelná. Směs smůly, jehličí, čerstvé trávy, medu. Helenka měla pocit, že cítí i snad lívance a javorový sirup. Zdá se jí to snad? Ptala se sama sebe a dál procházela lesem. Na sobě měla bílé květované šaty a vysoké boty. Přes sebe přehozený šál. Bylo jí teplo. Neustále měla pocit, že ji někdo pozoruje. Ale při tom nebyla nikde ani noha.
Neslyšela jediné zapraskání větvičky, či snad zaševelení větru. Velmi se vylekala, když před sebou spatřila stát malého človíčka v klobouku, s motýlkem a oranžovém kabátku s hnědými záplatami. Zjevil se před ní z ničeho nic. Helenka se tak vylekala, že vyjekla.
Malý mužík se trochu zamračil, ale honem se zase usmál.
"To nic, to nic. Mě se nemusíte bát. Nic vám neudělám." Špitnul skřítek a přistoupil k ní. "Co tady děláte, slečinko?" zeptal se zdvořile.
"Sama nevím. Dostala jsem se k vám do pohádky." Řekla Helenka a na mužíka se usmívala.
"Do pohádky? Do jaké pohádky? O čem pak to mluvíš? Tady přeci nejsi v žádné pohádce." Říkal chlapík a pohlédl na Helenku, jakoby snad byla blázen.
"A kde tedy jsem, když ne v pohádce?" ptala se a rozhlížela se kolem sebe.
"Přeci v Lesní říši! Rozhlédněte se pořádně kolem sebe, slečinko. Opravdu vám to připadá, jako nějaká pohádka? Ne, to opravdu ne! Může to tu pro vás být i nebezpečné. Neměla byste se tu ukazovat takhle bez ochrany, někdo by vás tu mohl vidět. A věřte mi, zdejší obyvatelé nejsou na tvory jako vy zvyklí. Pojďte, zavedu vás do bezpečí."
Helenka se zarazila. "Počkejte přece. Jak se ale dostanu zpět domů?" ptala se vyděšeně.
"Nebojte, to už nechte na mně. Teď rychle pojďte."
Popadl ji za ruku a utíkali lesem pryč, od místa jejich seznámení. Helence vanul vítr do obličeje, slyšela zpěv ptáků a praskání větviček, pod jejími nohami. Konečně doběhli k malému doupěti.
Mužík otevřel dvířka a rychle strkal Helenku, aby už byla uvnitř. Bylo to tam nádherné. Malé a útulné. V krbu praskal oheň, vzduchem se linula vůně skořice a pomerančů a konečně vůně jehličí. Mužík vybídnul Helenku, aby se posadila v malém křesílku naproti krbu. Helenka se na mužíka zadívala.
"Promiňte, ani jsem se vám nepředstavila. Jmenuji se Helenka." Mužíkovi údivem klesla brada.
"To vy jste Helenka?"
"Ano, je na tom něco špatně?" divila se.
"Samozřejmě ne. Jsem potěšen, že vás konečně poznávám. Věděl jsem, že přijdete. Mé jméno je Mimpi."
Helenka se jen usmála, zadívala se do krbu na praskající oheň.
"Tak co, můžu vás provést po naší říši?"
"Jé, to by bylo skvělé.Máte to tu krásné a všude to tu moc hezky voní."
"Ach ano, voní to tu krásně. Škoda jen, že jste nepřišla o několik let dříve…" Mužík se odmlčel.
"A proč?" divila se Helenka.
"Protože před časem byla naše říše mnohem krásnější. Mohla jste vidět víly. Těm to tady vlastně všechno patří. Ale nedávno je odtud vyhnalo zdejší obyvatelstvo. Nelíbilo se jim, že by vílám měl celý les patřit. Přitom nebýt jich, nikdy by se sem nikdo nedostal. Tento les byl celá staletí ztracený, nikdo o něm nevěděl. Žily v něm pouze naše víly, to ony se rozhodly les začarovat a povolit přístup všem kouzelným tvorům. Ať už těm hodným, či ne. Žije tu nespočet elfů, trpaslíků, lesních zvířat, světlušek a dalších. Jak jste si jistě všimla, les voní všemi možnými vůněmi, které nelze spočítat. Je to tu opravdu kouzelné a začarované. Nikdy nevíte, co vás tu překvapí. A každý večer se zde pořádaly lesní bály. Víly tančily a všichni se sešli na mechovém plácku. Zapálil se oheň a každý tvor vyprávěl o kraji, z kterého přišel, co všechno zažil… a vůbec, byly to kouzelné večery. Pila se medovina, pekly se lívance s jitrocelovým sirupem, brusinky, skořicové placičky a spoustu jiných dobrot, na které si jen vzpomenete.
Nedávno se ale elfové vzbouřili. Už se nechtěli o les dělit s ostatními. Víly vyhnaly a spoustu jiných tvorů také. Myslí si, že jim to tu teď všechno patří. Když ale budeme opatrní, můžu vás provést lesem. Pořád je nádherný. Alespoň pro toho, kdo ho neznal dříve."
Mimpimu se jeho neustále radostná a usměvavá tvář proměnila v jeden velký smutek."
Helenka vstala a přistoupila k němu.
"A nedalo by se s tím ještě něco dělat? Určitě je nějaký způsob jak je opět přivolat zpátky." říkala s nadějí v hlase a usmála se na něj."
"Samozřejmě, že existuje mnoho způsobů, jak je nalézt. Je úplně jasné, kam se schovaly. Schovávají se na úpatí Zasněžených hor. Dokázal bych se za nimi dostat. Ale ony se nebudou chtít vrátit. Budou se elfů bát." řekl Mimpi smutně a nalil Helence do červeného hrnečku trochu brusinkové limonády a podal jí ho.
"Děkuji." řekla a malinko se napila.
"Tak musíme přemluvit i ostatní obyvatele, aby se rozhodli jet s námi za vílami a zase je přivítat do lesní říše."
Mimpi si trochu povzdechl, ale protože se mu líbila Helenčina odvaha a kuráž, nemohl nic namítat.

Na večer svolal Mimpi na mechovém plácku několik přátel a seznámil je s malou bojovnicí - s Helenkou. Řekl jim o jejich plánu a o rozhodnutí přivolat zase víly zpět. Nikdo moc nevěřil tomu, že by se jim to mohlo vůbec někdy povést. Všichni si ale přáli, aby bylo všechno jako dříve.

Druhého dne se na palouku mezi Lesem a horami střetli elfové s ostatními obyvateli Lesní říše. Nezbývalo nic jiného než bitva na život a na smrt. Elfové se totiž nehodlali vzdát své moci bez boje.
Mezi tím, co probíhala bitva a v lese nebyla nikde ani noha, zavedl Mimpi Helenku do jedné opuštěné jeskyně. Teda alespoň na první pohled tak vypadala.
"Pojď za mnou. Buď potichu a hlavně se ničeho nelekej." Helenka moc nechápala, čeho by se snad měla polekat a odvážně, jistým krokem, kráčela za Mimpim. Během několika metrů, co spolu kráčeli, jeskyní proletěl děsivý řev. Helenka se vylekala. Mimpi se na ní podíval a usmál
"Jen se nebojte, trochu se proletíme. Uvidíte, že se vám to bude líbit. Jak už jste dokázala, jste ta nejodvážnější slečna, jakou jsem kdy poznal." Helenka se usmála a rozhlédla se kolem sebe.

Konečně dorazili tam, kam potřebovali. Obrovský černý drak vznešeně ležel na konci jeskyně. Měl dlouhý ocas a krk. Obrovské ostré drápy a hlavně měl přenádhernou barvu. Byl jako uhlí. Svýma černýma očima se zadíval na Mimpiho a na Helenku. Mimpi mu řekl něco neznámým jazykem, kterému Helenka nerozuměla. Drak zůstal ležet a počkal až si na něj Mimpi s Helenkou nasednou…
Bylo to nádherné, jako kouzlo a Helenka nic krásnějšího nezažila. Drak letěl neuvěřitelnou rychlostí a vznášel se nad mraky, jakoby byl snad lehčí než samotné peříčko.

Víly vypadaly přesně tak, jak si je Helenka vysnila. A I když je to stálo jeden dlouhý příběh dvě lahve medoviny a několik lívanců, nakonec víly přemluvili, aby se s nimi vrátily do kraje, kam opravdu patří a kde si zaslouží žít.

Bylo po bitvě. Ne že by snad byly poražení či vítězi, ale jak už to tak v pohádkách bývá, dobro prostě zvítězilo nad zlem a elfové ustoupili. Možná je to stálo pár obětí, ale na tom už dnes nezáleží. Víly se vrátily do svého kraje, kam zapadly mnohem lépe, než kamkoliv jinam a všichni je s radostí přivítaly. Helenka konečně spatřila Lesní říši ve světle, které si zasloužila. Strávila s vílami a ostatními kouzelný večer, o kterém jí Mimpi vyprávěl. Vyslechla si dávné příběhy elfů, kentaurů, trpaslíků a ostatních. Vypila spoustu brusinkové limonády a snědla několik skořicových placiček. Viděla ty nejkrásnější vílí tance a ohřála se Lesním ohněm. Naposledy ucítila vůni jehličí, medu a skořice a konečně spatřila noční oblohu ve světě kouzel a pohádek…

Helenka otevřela oči. Ležela na posteli a všude kolem ní byla tma. Posadila se a zjistila, že je ve svém pokoji. Byl to jen sen? Opravdu se jí to celé jen zdálo? Nebyla si jistá, ale bála se, že ano. Nic z toho asi nebyla skutečnost. Přistoupila k oknu a zadívala se na oblohu. Už se tam asi nikdy nevrátí. Smutně si povzdechla a vrátila se opět do peřin. Otočila se na bok a měla stále otevřené oči. Konečně se usmála. Na kraji své postele spatřila Mimpiho záplatovaný klobouk a pod ním měšec plný skořicových placiček. Byla si jistá, že to nebyl sen, věděla, že se do Lesní říše ještě někdy vrátí a konečně věřila tomu, že kouzla nejsou jen v pohádkách.
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | Web | 5. prosince 2012 v 15:17 | Reagovat

NO Páni s velkým P. Mám pohádky moc a moc ráda, jsou takové klasické a většinou nemorbidní. Moc krásné, moc povedené8)

2 Lilly Lilly | Web | 5. prosince 2012 v 18:13 | Reagovat

Ach, jak jsi to mohla celé vymyslet?
Velmi jsi mě potěšila, jako fakt že moc.
Konečně někdo, kdo napíše něco pozitivního, co Lilly roze"usměje" :)
¨Díky, přeju si, abys toho napsala ještě moc a moc, abych to všechno přečetla, aby ses v psaní dále zdokonalovala a smekám i klobouček, který nyní nemám :)

3 Natali Natali | Web | 8. prosince 2012 v 8:37 | Reagovat

Jé, ta pohádka je nádherná. :) Hrozně se mi líbí popis té zvláštní vůně a hlavně toho jídla - dostala jsem z toho strašnej hlad! :D Skořicové placičky, lívance... :D :D

4 Alea Alea | E-mail | Web | 9. prosince 2012 v 9:09 | Reagovat

Wow! To je nádhera :D.
Takové... roztomilé. Znám jednu malou holčičku jménem Helenka, takže jsem si ji celý příběh představovala...

5 Lilly Lilly | 18. prosince 2012 v 18:45 | Reagovat

Díky za komenty, doufám, že má nová nálada nezklame :)
Potěšilas mě, neboj na novém blogu pro tebe určitě napíšu onu slíbenou sedmikrásku, moving na tom nic nemění - pokud teda nejsi proti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama