"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

Květen 2013

Mám ji!

21. května 2013 v 19:51 | Teri-vlk |  Myšlenky
Hurááááá! Konečně tu knihu mám - Ještě než umřu. Tak jsem se těšila a konečně jsem se dočkala. Už jsem ji začala číst v autobuse, když jsem dnes jela na korepetici (je tak hrozné jet někam půl hodiny, kvůli deseti minutám :D) a užívala jsem si to, dokud mi z toho čtení v buse nebylo blbě :D No každopádně na mě čeká na posteli, až půjdu spát. To budu číst a zase číst!
Ještě přidávám anotaci, kdyby to někoho náhodou zajímalo:

Sedmnáctiletá Tessa má stejné pocity, touhy a plány jako její vrstevníci. Na jejich uskutečnění má ovšem podstatně méně času. Trpí leukémií v pokročilém stadiu a v takovém rozsahu, že není možná žádná další léčba. Tessa se smiřuje s neodvratným osudem svérázným způsobem: sepíše si seznam věcí, které by ještě chtěla stihnout, dokázat, zažít, a pokud jí zdravotní stav dovolí, pustí se bezhlavě do jejich plnění. Hluboká a pochopitelná lidská touha chovat se někdy jinak, než je běžné, porušit zákony, prožít skutečné dobrodružství, bláznivě se zamilovat, uniknout ze všednosti a konvencí se v kulisách umírání a omezeného času mění v napínavý a překotný boj o holé přežití, o samu podstatu lidské existence. Intenzivní příběh odkrývající pozadí zamotaných rodinných vztahů, skrytých bolestí, příběh o rodičovské, sourozenecké a partnerské lásce, příběh o smíření a pomíjivosti všedních problémů promlouvá svou neúprosností, nesentimentalitou a jednoduchostí ke všem generacím čtenářů.

zdroj anotace: databazeknih.cz



No a jak jste teď na tom se čtením vy? :)

Můj běžný den

21. května 2013 v 17:16 | Teri-vlk |  Poezie
Čtvrtý den projektu - Můj běžný den. Když jsem tuto básničku dopsala, dávala jsem jí přečíst dědečkovi a on mi jí pomohl poupravit. Teď je mnohem lepší než původní verze. No jo, on je prostě nejlepší. Takže s výpomocí dědečka, přeji hezké čtení!

Každé ráno těžce se mi vstává,
za vzděláním letět se mi nechce.
I když vím, že škola hodně dává,
její "dary" nepřijímám lehce!

Snídaně a oblečení,
nutný základ mého rána.
Odcházím bez rozcvičení,
už se šklebí školní brána!

Občas sedím v pozoru,
jednou OK, jindy dutá,
chodbou prchám dozoru
v konverskách. Jo, nepřezutá!

Sváča bývá oblíbená,
bufet ještě více,
v kuřárně si o přestávce
parta ničí plíce. (přísahám, že já ne :D)

A když potom ve tři zvoní,
všichni pádí na metro.
Profesor dí: "Holky, bacha,
aby vás nic nesmetlo!"

Doma oběd čeká na mě,
housle, klavír volají.
Do hudebky bus mě veze,
ptáci v C dur zpívají.

Večer zmizím do pokoje,
u notebooku večeřím.
Věcem na zem pohozeným
šeptám:"Jo, já o vás vím...!"

A jen to řeknu - spím!

Pro kamaráda...♥

20. května 2013 v 14:53 | Terezka |  Poezie
Třetí den projektu - Pro kamaráda. Báseň je o mně a o tom nejúžasnějším klukovi, jakýho jsem kdy potkala (teď v prváku)...


Když tenkrát já jsem poznala tě,
byl jsi všeho všudy přítelem.
Přítelem, co říká, miluji tě,
když pomohu mu s úkolem.

S tvou vůní a s tvým úsměvem,
já chtěla bych být navždy.
Možná že se jednou, ruku v ruce povedem,
je to pro mě napínavé, jak Columbovy vraždy.

I když si jen přítel můj,
já přála bych si víc,
prosím počkej, prosím stůj
bez tebe já nejsem nic.

Hladil jsi mě, líbal jsi mě
nic to ale neznamená,
kéž bys věděl, že jsem na dně,
já přišla jsem si ukřivděná.

Bála jsem se, co dál se bude dít
zda do očí mých podíváš se.
zda budeš chtít můj přítel být,
přítel, který usmívá se.

Možná se mé tajné přání
navždy schová v koutě černým.
Tvé srdce už mě nezraní
přítelem jsi navždy věrným! ♥



Prázdniny, kdepak jste?

20. května 2013 v 14:43 | Teri-vlk |  oblíbené knihy
Kdeže jsou ty prázdniny? Ještě šest týdnů? Ach, tak to asi nevydržim. Malé maturity se nezastavitelně blíží a já neumim nic. No dobře, když nepočítám tu jednu otázku z literatury (řecká literatura). No prostě si musím říkat, je lepší umět alespoň něco, než vůbec nic. :)
V sobotu jsem se byla podívat s kamarádkou na klenoty. Vstávala jsem v šest ráno, protože jsem ještě musel jít se psem. No a ano, bylo to vážně super, probudila jsem se do toho největšího slejváku, jaký může být :D Vzala jsem teda Gastona, oběhla jsem s nim blok a běžela jsem zase domů. Rychle snídaně, trchu jsem ze sebe udělala člověka a vyrazila jsem. Naštěstí jsme nestály moc velkou frontu, čekaly jsme asi 15 - 20 minut. Tak nějak. Ale jo, klenoty jsou to pěkný, to se musí nechat. :) V neděli jsem sháněla knížku - Ještě než umřu od Jenny Downham. Bohužel jsem jí nesehnala. Na Andělu jí neměly vůbec, tak mě paní poslala do Luxoru, kde mají poslední kus a nebo do Dejvic, kde mají ale o víkendu zavřeno. Tak jsem si teda ještě sjela na Václavák, kde na mě čekalo hořké zklamání, když mi paní sdělila, že ten poslední kus si někdo objednal na internetu. No tak zítra si sjedu do Dejvic a snad budu mít štěstí. Je to o dívce, která má leukémii a zbývá jí posledních pár měsíců, než umře. A protože jí je šestnáct, chce toho ještě co nejvíc stihnout. V sobotu jsem na to náhodou narazila na internetu a tak jsem si pustila film. Hraje v něm Dakota Fanning. Ten film se mi opravdu moc líbil, i když na konci byl hodně smutnej. Ano pžiznávám, plakala jsem.. :) Na tu knížku se tedy moc těšim.
No, co bych ještě napsala? Jen už snad to, že bych si hrooozně moc přála ty prázdniny, které se zdají být v nedohlednu :( To nejhorší mě totiž ve škole ještě čeká. No tak mi držte palce ;) A já ještě přidávám písničku z filmu The Preks Of Being Wallflower - je suprová!!

Děkuji za vyslechnutí, snad jsem vás neunudila k smrti :D


Oheň

18. května 2013 v 19:46 | Teri-vlk |  Poezie
Druhý den projektu, téma? Oheň! :)) Snad už o něco povedenější dílko, než voda ;) I když Lilly děkuji, jsem ráda, že se líbila alespoň tobě :D

Zrádný toto živel jest,
lidé k němu úctu mají.
Být bez ohně je krutý trest,
jen hloupí si s ním zahrávají.

V pravěku se u něj hřáli,
v černých nocích dal jim světlo.
Mocného se pána báli.
Kam šláp už nic nerozkvetlo.

Rudý žár co sílu má,
co zlo ve svém srdci nosí,
hodným pánem se nám zdá.
Čestní ohněm projdou bosi.

Vždyť už i plamínek je soupeř silný,
malý kruťas od přírody.
zároveň je sluha pilný
silným pánem - oběť vody.

Až na samé dno *16. část*

17. května 2013 v 15:38 | Teri-vlk |  Příběhy
Zoe chodila v posledních dnech jako tělo bez duše. Billy s ní nepromluvil ani slovo. Ve škole se po ní už nedíval, bavil se s jinými spolužáky a jí si nevšímal. Zoe se na něj pořád zlobila, protože hned po jejich posledním rozhovoru musela čelit dlouhému monologu od Stevensový. Promlouvala jí do duše a chtěla znát její verzi údajné šikany. Zoe samozřejmě vše popřela a řekla, že to byl možná Billyho pocit, protože mají s Tonym pouze takové "malé neshody". Stevensová to tedy dál moc neřešila a ještě Zoe potrestala za další alkoholický incident. To už jí ale bylo úplně jedno. Každý den přemýšlela o Billym. Jestli něco udělala špatně. Ale měla na něj pořád takový vztek. Zároveň jí ale hrozně chyběl. Byla bez něj ztracená.

Začala se tedy alespoň scházet více s Jill. Neustále se jí vyptávala na Tonyho, chtěla znát podrobnosti. Zoe už to začínalo rozčilovat, ale nedávala to tolik najevo. Občas jí Jill tahala za školu, aby spolu kouřily trávu nebo pily alkohol. Zoe si ani neuvědomovala, co za blbosti zase vyvádí a jaký následky to může mít.

Když se takhle jednou vracela večer do sirotčince, srazila se na chodbě s Billym.
"Ahoj Zoe." Pozdravil jí Billy a lehce se usmál.
"Ahoj." Odpověděla lhostejně Zoe a dělala, jako by jí bylo úplně jedno, že na ní Billy po dlouhé době opět promluvil. Opak byl ale pravdou. Byla hrozně ráda, že se vidí.
"Já tě nebudu dlouho zdržovat. Jen ti Andrews vzkazuje, jestli by ses za ním mohla stavit, až přijdeš do školy."
"Aha, díky. A nevíš náhodou, co by mi mohl chtít?" ptala se netrpělivě Zoe a podívala se na Billyho tázavým pohledem.
"Asi to má co dělat s tim, že nechodíš do školy…" Billy se odmlčel a Zoe sklopila hlavu.
"Zoe já s tím nechci zase začínat, jenom se chci zeptat, jestli jsi v pořádku. A proč teď takhle na tu školu kašleš a chodíš s Jill hulit, místo školy.." Zoe se na Billyho podívala.
"No, jestli s tim nechceš začínat, tak to nedělej. Ve škole to stojí za nic a já se alespoň nepotkávám s Tonym a využiju čas mnohem užitečněji."
Billy moc nechápal, co tím myslela, protože mu kouření trávy nepřišlo užitečnější, ale nechal to plavat. Nehodlala se hádat a tak se raději rozloučil a odešel.
"Jo jasně. Tak se měj, to je všechno a pozdravuj Allison."
Zoe skousla spodní ret. Raději by se s Billym pohádala, než tohle. Začala mít knedlík v krku a bylo jí horko. Rychle zašla do svého pokoje a natáhla se.
Ani si nevšimla Allison, která se učila na zkoušení z Biologie. Zavrtala hlavu do polštáře a neměla daleko od toho, aby se rozplakala.
"Co se zase stalo Zoe? Jsi v pořádku?" ptala se Allison a šla si přisednout k Zoe na postel.
"Ne nejsem…" vzlykala Zoe a posadila se vedle Allison.
"Chtěla bych, aby bylo všechno jako dřív. Chci ho zase zpátky! Chci, abychom zase byli spolu…" Allison se na ní usmála.
"Ty jsi trubka, viď? Tak proč mu to neřekneš sakra? Myslim, že on si přeje to samý."
"Pozdravuje tě." Řekla ještě Zoe a utírala si slzy do mikiny.
"Vy jste spolu mluvili?"
"Jo.. do hajzlu a to se vůbec stát nemělo."
"A co ti řikal?"
"Nic důležitýho, jenom nějaký sračky. Že s semnou chce mluvit pan Andrews a že proč kašlu na školu a chodim s Jill hulit." Allison na ní třeštila oči.
"Zoe, já tě ale nechápu. Na všechno kašleš a on je člověk, kterej se ti snaží pmoct. Tak proč si sakra nepřipustíš, že má pravdu?!" Zlobila se Allison a Zoe se ještě víc rozplakala.
"Protože mě zradil, chápeš? Já jsem ho o něco požádala a on mi lhal. Protože mi slíbil, že to nikdy nikomu neřekne!"
Allison jí objala.
"Ty jsi tak strašně paličatá, že to ani není možný. Vzdychala Allison. Potom se obě natáhly a Zoe samým pláčem usnula.

Druhý den ráno, když přišla Zoe do školy, zamířila hned za panem Andrewsem.
"Dobrý den pane, chtěl jste s semnou mluvit?" zeptala se ve dveřích Zoe.
"Ahoj Zoe, pojď dál." Zoe vešla do jeho kabinetu a zvřela za sebou dveře.
"Posaď se." pokynul pan Adrews a kývnul hlavou směrem k židli, která stála u protějšího stolu. Zoe si tedy sedla a nervózně si začala pohupovat nohou.
"Nevím, jestli víš, proč jsem požádal Billyho, aby mi tě zavolal."
"No, jenom tak tuším…" řekla Zoe a prohrábla si vlasy.
"Víš Zoe, já netuším, co konkrétně tě žere, nebo jestli máš snad s něčím, nebo s někým problém, ale přijde mi škoda, že v poslední době na školu kašleš. Víš, zaznamenal jsem u tebe jisté zlepšení, co se týče tvých známek a měl jsem z toho opravdu radost. V literatuře si měla převážně jedničky a dvojky a i v ostatních předmětech ses výrazně zlepšila. Netuším tedy, co se teď děje, že chodíš za školu a na učení se ani nepodíváš."
Zoe mlčela a nevěděla, co má na to říct. Bylo jí z toho všeho smutno, ale nevěděla si s tím rady.
"Víš, taky jsem si všimnul, že se už nebavíš s Billym jako dříve. Já vím, co si teď asi myslíš. Ach bože, ten tak ví, jak mi je. To zase budou nějaká moudra a rady do života. Bude se snažit hrát si na toho nejlepšího kámoše…" Zoe ho přerušila.
"Ne, tohle já si nemyslím. Vim, že máte pravdu a že na tu školu teď úplně seru… ehm… promiňte, chtěla jsem jen říct, že se teď moc neučim. Ale víte, byla jsem teď myšlenkama trochu jinde. Mám všeho plný zuby a jsou nějaký věci, se kterýma se snažim poprat, ale moc mi to nejde."
Zoe se pokusila o úsměv a pan Andrew jí ho oplatil.
"Nebudu tě už zdržovat Zoe, jen jsem ti chtěl říct, že kdybys cokoliv potřebovala, můžeš klidně přijít. Nehodlám ti dělat kázání, jsi dost velká na to, abys věděla, co je správné a co ne. Budu ale určitě rád, když se zase budeš snažit."
Pan Andrews se na ní ještě jednou usmál a potom vstal.
"Jste moc hodnej. Vážně. Většina učitelů mě nesnáčej, ale vy se ke mně chováte fakt moc hezky a já to oceňuju. Pokusim se to vylepšit. A děkuju…"
Zoe se usmála a vyšla z jeho kabinetu. Na chodbě byl ticho, protože už zazvonilo na první hodinu. Zoe se na chvilku zamyslela a potom rychle seběhla schodiště a vyšla ze školy.

Voda

17. května 2013 v 15:29 | Teri-vlk |  Poezie
První den projektu od Lilly - Project Poems na téma voda. No tak mně se ta básnička ale vůbec nelíbí :D ale nějak jsem neměla inspiraci, jediná šance, kde totiž můžu inspiraci nabrat je asi v učení a tam se voda jen těžko hledá :DD No tak snad se bude líbit alespoň trošku Vám. Hezké čtení přeji. :)


Někomu, zdáti by se mohlo,
že utápím se v hořkosti.
svědomí se ve mně pohlo
omlouvám se vrchnosti.

Vodopády krásných zpráv,
už míří směrem na dno
postavím si proto hráz
byť to nepůjde tak snadno.

Trápil jsem se,
smutek v rumu utápěl,
smutek, jež je dobrým plavcem
za viníka jsem uváděl.

Vodu průzračnou
dlouhou dobu jsem hledal
vodu zázračnou,
co nikdy si mi prostě nedal.

Nakonec já našel jsem ji -
ztratila se v černém lese
hledal jsem jí potají
teď už mi jí neodnese.

Tímto sdělit jsem vám chtěl
že nehodlám se trápit dál,
hloupost k smutku já tenkrát měl,
teď stal se ze mě sám pan král.

Project Poems

17. května 2013 v 15:23 | Teri-vlk |  Poezie


Takže, konečně jsem se dostala k prjektům které vymyslela Lilly a já jsem jí za ně opravdu vděčná, protože jsou všechny super! :) Rozhodla jsem se začít básněmi a tak jdu tedy na to. Zde přidávám seznam 55 témat, na která budou básničky psány. Chtěl bych se pokusit napsat každý den jednu, ale myslím si, že se mi to nepovede. No, tak uvidíme. Přece jenom to nesjou závody, píšu hlavně pro radost a pro vás!! :))

1) Voda
2) Ohen
3) Pro kamaráda, kamarádku
4) Na tvůj běžný den
5) Hořkost a sladkost
6) Filmová scéna
7) Ticho
8) Ráj
9) Katastrofa
10) Vteřina
11) Sladký čas
12) Všechno má svůj konec
13) Hádky, trápení
14) Slzy
15) Obět'/ obětovat se
16) Soud
17) Na břehu řeky
18) Ztracení
19) Poprvé
20) Bumerang
21) Perly a rubíny/ Slzy a krev
22) Stranou světa
23) Pryč
24) Nech odejít
25) Happyend
26) Růžová a černá
27) Černobílá
28) Odtržená
29) Lež
30) Maska
31) V pasti
32) Sbohem/ Dopis na rozloučenou
33) Polibek pošlu ti
34) Úspěch, co zabil lásku
35) Láska, co se nevyvedla
36) Plameny
37) Vítr (at odpoví ti)
38) Je čas/ Nastal čas
39) Dcera
40) Matka
41) Otec
42) Syn
43) Zrádce
44) Chystejte kameny (pro Sorayu)
45) Svatební šaty
46) Čas rozhodnutí
47) Zvolila jsem
48) Babičce
49) Vesnice
50) Pohled (první, poslaný, proradný, záhadný…)
51) Nevinnost
52) Ukolébavka
53) Boj za …
54) Rebel(ie)
55) Když se květy koupou v rose

No tak mi držte palce, abych se dostala i k té 55! Jsem na sebe teda zvědaváá :D
P.S. Zdrojem a samotným autorem obrázku není samozřejmě nikdo není než má drahá Lilly, děkuji! ♥

Až na samé dno *15. část*

12. května 2013 v 21:00 | Teri-vlk |  Příběhy
Zoe seděla na posteli a sledovala tikající hodinky na levé ruce. Za dvacet minut osm. Prudce se zvedla, doházela posledních pár učebnic do tašky a rychle vyrazila do školy. Nechtěla myslet na Billyho, měla na něj takový vztek a hlavně věděla, že se má do školy vrátit Jill, Tommyho ségra a ona jí chtěla zase tak moc vidět.

Do školy to sotva stihla. První hodinu měla chemii, a protože to pro ni byl nepochopitelný svět plný vzorečků, čísel, písmenek a všemožných reakcí, které nechápala, lehla si na lavici a spala.
Na Billyho se ve třídě ani nepodívala. Seděla vedle jedné dívky, s kterou si tak nějak rozuměla, protože obě našly společné téma a zálibu v kreslení. Probudil jí až zvonek, oznamující konec hodiny.
Zoe okamžitě vypálila a šla hledat Jill, protože už se nemohla dočkat, až si po dlouhé době a potom jejich zvláštním posledním rozhovoru zase promluví.
Utíkala chodbou mezi spolužáky, kteří se pomalu prodírali chodbami do správných učeben. Zoe tušila, že má Jill zrovna literaturu a proto se řítila do učebny číslo 206, kde učil pan Andrews, jeden opravdu z mála učitelů, který měl Zoe moc rád a přál si, aby to někam dotáhla.
Když se Zoe konečně prodrala mezi tou bandou na chodbě a dostala se do správné třídy, ujistila se, že měla pravdu. Jill měla opravdu literaturu.
"Jill!" křičela už z dálky Zoe přes celou třídu a vrhla se jí kolem krku.
"Tak ráda tě vidim." Jill se jen usmívala a dala Zoe pusu na tvář.
"Taky tě ráda vidím." Odpověděla Jill a pustila Zoe.
"Tak co, povídej, jak to jde, co ve škole, už tě buzerujou? A co.. prostě povídej!"
Zoe chtěla hned všechno vědět a už jí zase pusa jela.
"No Zoe, já se mám fajn. Jsem ráda zase ve škole, už mě to doma nebavilo. Cítím se mnohem líp a mám pocit, že i snad líp vypadám. Ale já bych se spíš zeptala, co ty? Protože jsem něco málo slyšela…" Zoe moc nevěděla, co odpovědět.
"Noo.. co jako, já nevim, co bys chtěla slyšet.." Jill vzala Zoe za ruku a dotáhla jí na chodbu a sedla si na schody.
"Sedni si vedle mě a řekni mi prosím, jak to je s tim Tonym." Řekla Jill vážně a sledovala Zoe takovým až zlým výrazem. Zoe si tedy sedla, nadechla se a spustila.
"Já už se v tom docela ztrácim. Je to nepředstavitelnej hajzl Jill. Zase mě zatáhl k němu na pokoj a dělal mi tam všechny ty odporný věci… Já o tom nechci mluvit, promiň. Jde ale o to, že nechápu, o co mu pořád jde. Víš on mi pořád tvrdí, jak mě chce a jak mě miluje. Nevim, je to celý na palici. Dneska ráno jsem se ještě hrozně pohádala s Billym, protože to nahlásil ředitelce a přitom věděl, že to je ta jediná věc, o kterou jsem nestála. Je to prostě všechno v prdeli."
Jill se tvářila naštvaně a jakoby jí něco hrozně užíralo. Zoe netušila co to je, ale nechala to tak být.
Jill už jí jen řekla pár slov a domluvily se, že se musí co nejdřív vidět. Přestávka totiž utekla jako voda a Zoe musela jít na další hodinu, na biologii.
Sedla si do zadní lavice k oknu a Billy si sedl vedle přes uličku. Celou hodinu jí sledoval, a byť jen na okamžik zachytil její pohled, usmál se na ní. Zoe ale většinou uhnula očima. Nemohla se na něj prostě dívat.
Do konce vyučování je čekalo ještě pět hodin. A to poslední je čekala třídnická hodina. Stupidní hodina, podle Zoe, ale nezbývalo nic jiného, než to vydržet.
Překvapilo ji, když se dozvěděla, že je čeká školní výlet, z čehož měla radost. Těšila se, že konečně vypadne z toho vězení, které musí sdílet s Tonym. Stačí přežít dva týdny a jede se.

Ze školy šla tedy celkem s dobrou náladou. Sedla si na lavičku v parku nedaleko školy a čekala na Allison, se kterou měla jít dnes za Tommym. Musela počkat celou hodinu, protože Allison si potřebovala dopsat nějaký test z angličtiny.
A tak vytáhla krabičku cigaret a zapálila si, potom si vzala sluchátka, strčila si je do uší a pustila si Jimmyho Handrixe, kterýho milovala. Dobrá nálada jí ale brzy opustila a to ve chvíli, když viděla Billyho, jak jde ze školy s nějakou spolužačkou z vedlejší třídy. Sledovala je a měla takovou chuť rozeběhnout se a vydrásat té nádheře oči.
Přemluvila se, aby to neudělala, zachovala klid a raději se dívala na druhou stranu. Konečně Billy procházel přímo kolem ní a následně se zastavil. Podíval se na ní a pak se podíval na dotyčnou dívku, se kterou vyšli ze školy.
Vzhledem k tomu, že měla Zoe sluchátka v uších, neslyšela, co jí řekl, ale jen moc dobře viděla, jak jí dal pusu. Dívka se na Zoe jen ohlédla a pak odešla s nosem na horu.
Billy stál před lavičkou a dál se díval na Zoe. Ta si teda nakonec vytáhla sluchátka z uší a jen prohodila.
"To je teď tvůj novej objev? Hm, tak to jsi to vzal docela rychle." Řekla naštvaným tónem Zoe a potáhla si.
Billy ale jen absurdně kroutil hlavou.
"Zoe, sakra! Vždyť moc dobře víš, že mě nějaká tamhle ta holka vůbec nezajímá a že jedinej, kdo mě zajímá, jseš ty."
Zoe se na Billyho nedívala a nic neříkala.
"Do prdele, nechceš se na to všechno už vykašlat?! Já se ti strašně omlouvám, za to, jak jsem ti ublížil, ale věř, že to bylo myšleno dobře. Nemohl jsem totiž jen tak dál přihlížet tomu, jak ti někdo ubližuje. Tohle jsem ale řekl už ráno. Zoe prosím, vykašleme se na to…"
Díval se na ni s nadějí v očích. Zoe ale dál koukala do země a nevěnovala mu jediný pohled. Jediný letmý náznak. Nic.
"Tak si trhni! Nebudu se vnucovat někomu, kdo o to nestojí, i když je to člověk, kterýho miluju. Můj jediný úmysl ale byl, ti pomoct, abys už nemusela chodit jenom do pitomý umývárny podělaná strachy, že ti ten hajzl zmlátí, nebo že si na tobě vylije zlost, kvůli mně. Nemůžu se koukat na to jak tě ničí a ubližuje ti a nemůžu se koukat na to, jak moc se trápíš a jakej máš strach. A jestli to nedokážeš pochopit a nestojíš o mojí pomoc, prosím. Je to teda na tobě. Už tě nebudu otravovat, už tě nebudu zachraňovat, ani ti nebudu stát za zadkem. Očividně to zvládneš sama…"
V tuhle chvíli už měla Zoe oči zalité slzami. Snažila se nemrkat, aby nepustila slzy dál.
"Měj se hezky Zoe, snad mě jednou pochopíš." Billy se na Zoe naposledy podíval a odešel.
Zoe ještě chvilku koukala do země a pak se konečně otočila. Billy tam už ale nebyl.

Až na samé dno *14. část*

3. května 2013 v 22:12 | Teri-vlk |  Příběhy
Tak konečně je to tady. Asi po třech měsících přidávám další část mého příběhu "Až na samé dno" Vím, že uplynula dlouhá doba, od poslední části, takže jen pro připomenutí zde a zde, kdybyste si chtěli přečíst konec 12. a 13. části, je to v celku důležité, abyste pochopili. :) Tak přeji pěkné čtení!

Zoe nebylo zrovna do zpěvu. Spíš se cítila naprosto mizerně. Byla jí stále zima, bolela jí hlava a cítila bolest a vyčerpanost. Jak fyzickou, tak psychickou.
Sedla si na postel a až po chvíli si uvědomila, kde vlastně je. Vůbec si neuvědomila, že je u Billyho v pokoji. Podívala se dolů, vedle postele a uviděla Billyho, jak spí na zemi. Zoe zavřela na chviličku oči a nešťastně zavrtěla hlavou. Proklínala celý svět. Pomalu vstala a potichounce se vykradla pryč. Rychle proběhla chodbou a zamířila do svého pokoje.
Allison naštěstí tvrdě spala. Zoe tedy za sebou zamkla a na chvíli si ještě šla lehnout. Přehodila přes sebe peřinu i deku a přála si ještě na chvilku usnout.

Ačkoliv to byl boj dlouhý Zoe nakonec neusnula. A i když byla vyčerpaná, vstala, hodila na sebe starou černou mikinu, otevřela okno a pomalu lezla dolů.
Konečně se jí to povedlo a ona byla pryč z toho příšerného vězení, které nenáviděla a protivilo se jí čím dál víc. Déšť neustále sílil, a i přesto, že byla Zoe zima a motala se jí hlava, nehodlala se vrátit zpět. Alespoň chvilku si přála mít od všeho pokoj. Procházela se parkem, chodila prázdnými ulicemi, až došla na kraj města, ke hřbitovu.
Zoe procházela mezi hroby a pozorně si četla každičký nápis. Konečně došla k tomu, který ji zajímal ze všech nejvíc.
"Carol Burke - *1958 - †1992. Zoe se rozplakala. Sedla si na zem a hlavu položila do klína. Z jejích očí se jí valily slzy, které splynuly s deštěm. Za okamžik zvedla hlavu a zadívala se na náhrobní kámen její milované maminky.
"Kéž bys tu teď byla s semnou. Miluju Tě tak moc, hrozně mi chybíš, víš to? Chtěla bych Tě zpátky, prosím Tě vrať se mi.. Alespoň na chvilku… Prosím…"
Zoe už nemohla dál mluvit. Nemohla dýchat, v krku měla jeden velký knedlík, se kterým se nemohla vypořádat. Na jazyku měla sucho, cítila jen slané kapičky, které se jí nedopatřením zakutálely do úst, v podobě jejích slz. Zoe si pomyslela, že by tu chtěla zůstat. Zestárnout. Už jí nebavily řešit její problémy, měla jich prostě až po krk.
Pomalu vstala ze země. Byla celá promočená, ale zimu už nevnímala. Ještě chvilku sledovala jméno její matky, potom jemně pohladila kámen a pomalým krokem odešla pryč.
Netušila kolik je hodin, nebo jak dlouhou dobu vlastně strávila na hřbitově. Netušila ani, jak se dostane zpět do budovy sirotčince, přeci jenom dolů to byla hračka, ale nahoru?! Ani netušila, jestli to stihne zpět před tím, než se Allison a Billy probudí a budou s ní chtít určitě mluvit a přemlouvat jí k přiznání. Jedno ale věděla jistě. Čeká jí teď několik nepříjemných dnů, kterým se bude muset postavit čelem. Ať to stojí, co to stojí. Nehodlala být zbabělcem, který utíká před svými problémy, i když to byla jediná věc, která se jí v hlavě honila. Útěk nebo pomsta? Zoe si vybrala pomstu. I když jí to bude stát ještě hodně síly a bolesti. Nevzdá se. Nenechá ho vyhrát, ať si všichni říkají, co chtějí, ona ještě neprohrála, ještě prostě ne!


Když Zoe přišla k sirotčinci, začalo se pomalu rozednívat.
Rozhodla se tedy pro příchod použít dveře, do kterých hrdě nakráčela. Měla štěstí, protože na vrátnici nikdo nebyl, takže si jí nikdo nevšimnul. Zoe přidala do kroku, vyběhla rychle schody nahoru a zamířila do svého pokoje.
Allison už byla vzhůru a přirozeně si dělala starosti.
"Ach Zoe, konečně jsi tady. Kde jsi zase sakra byla? Několikrát jsem ti volala!?" ptala se starostlivě Allison, která už měla zase své starostlivé jiskřičky v očích.
"Hlavně zachovej klid, jo? Byla jsem se jenom projít, nemohla jsem spát, tak jsem si zašla na hřbitov." Odpověděla naprosto pohodovým tónem Zoe a začala si házet učebnice do tašky.
"Na hřbitově? Nezbláznila ses chodit na hřbitov takhle v noci?" "
Ani ne zlato." Usmála se Zoe a dál dělala, jakoby se vůbec nic nedělo. Vzala si na sebe čisté tričko a džínsy a snažila si trochu přelíčit obličej. Allison jen nechápavě kroutila hlavou. Potom slezla z postele a šla se do umývárny vysprchovat.
Sotva pár minut na to, co Allison odešla z pokoje, se rozlítly dveře jejich pokoje dokořán. Tam stál Billy a jeho výraz byl stejně vyděšený a ustaraný, jako měla její spolubydlící.
"Zoe! Do prdele, sakra… Jsem tak rád, že jsi celá!" A aniž by stačila otevřít pusu, měla Billyho kolem krku. Tisknul jí k sobě tak pevně, že se začínala bát, aby jí neudusil. Cítila, jak rychle mu buší srdce, až jí to vyděsilo. Znejistila a bála se, jestli se neudál nějaký malér.
"Billy, co se stalo? A myslíš, že bys mě mohl pustit, brzy se totiž asi udusim."
Billymu přišlo zvláštní, že je Zoe po včerejším večeru tak nepřirozeně klidná a že ji vidí s úsměvem na tváři. Uvolnil své pevné sevření a zadíval se jí do očí. Všimnul si, že je má zarudlé a trochu nateklé. A její vlasy byly celé mokré a Zoe sama byla celá zmrzlá jako led. Až teď si uvědomil, že je to jen její velmi dobrá maska, kterou už má tak dobře nacvičenou.
"Zoe já vim, že nejsi v pohodě. A i když se tu na mě usmíváš, jakoby se vůbec nic nestalo, je mi jasný, že se včera, potom, co jsem musel jít ke Stevensový, odehrálo něco pěkně svinskýho u Tonyho a já chci vědět co. Chci tomu hajzlovi rozmlátit držku. Tohle už prostě musí skončit!"
Zoe se k Billymu otočila zády a přistoupila k oknu, na které neustále dopadaly kapky deště.
"Tak ty bys chtěl vědět, co se včera stalo? Vážně bys chtěl vědět, co se odehrálo včera u Tonyho v pokoji?!" ptala se dál Zoe, teď už ne s klidným a vyrovnaným hlasem, ale se zoufalým a celým rozklepaným.
Pomalu u toho začala vyndávat cigaretu z krabičky, která jí ležela na nočním stolku. Vložila si jí mezi červené rty, které před malou chvilkou dokonale přetřela rtěnkou a zapálila si.
"Jo, přesně to chci vědět…" odvětil Billy, který si uvědomil, že neměl na Zoe zvedat hlas.
"Tak jo, já ti to povím. Jestli tě opravdu zajímá, jak mě Tony dovlekl do jeho pokoje, kde mě s jeho kumpány ponižoval. Jak mě osahával, líbal a jak mi nadával. Nebo by tě snad zajímalo, jak mě mlátil? Nebo možná to, jak do mě začal lít rum a donutil mě vypít asi čtvrtinu lahve během pěti minut, do hajzlu…"
Ze Zoe už se opět valily slzy, ale nehodlala se otočit k Billymu a chtěla tento svůj monolog dotáhnout až do konce.
"Anebo tě možná zajímá to, jak mi vyhrožoval, že ti ublíží a vyřídí tě… Jenomže jestli se ti něco stane, tak já to nepřežiju, nechci být bez tebe. Ty jsi jedinej, díky komu to všechno hodlám vydržet, jinak bych se na to všechno už dávno vykašlala…"
Zoe už opět nemohla mluvit, potáhla si ještě cigaretu a vzápětí jí někdo ze zadu objal a cigaretu jí vzal z ruky. Billy jí vyhodil z okna a potom si otočil Zoe k sobě.
"Teď mě poslouchej, ano? Mně se nic nestane, to ti slibuju. Já se o sebe i o tebe postarám a spolu to zvládneme. Brzy to všechno skončí, protože…" na chvilku se odmlčel. Zoe se na něj s nadějí v očích podívala a s napětím čekala, co z něj vypadne. Čekala všechno, ale ne tohle. "Protože já už jsem o té šikaně Stevensový pověděl a …"
Už nemusel nic říkat, protože tímhle pro Zoe debata skončila.
"Cože jsi udělal?!" řekla ještě celkem v klidu Zoe a tázavě se na něj podívala.
"No, já jsem to prostě Steven…"
"Myslíš si, že jsem tak pitomá, že to potřebuju slyšet znova?" Zoe teď už křičela a dostala se do naprostý hysterie.
"Děláš si ze mě srandu?! Ty jsi to celý posral Billy! Proč si to do háje udělal? Proč si to tý pitomý krávě řikal, co? Jestli se Tony dozví, že jsem to Stevensový řekla…"
Billy jí přerušil, "Ale vždyť ty jsi nic neřekla."
"To je přece úplně jedno, kdo to řekl! Tony si na mě smlsne ještě víc, akorát to bude stonásobně horší, chápeš to? Myslíš si, že ten včerejšek byl horší než to znásilnění? Co si tim jako dokázal? To sis chtěl hrát na hrdinu, máš pořád potřebu někoho zachraňovat nebo o co ti jde? Jestli jo, tak si jeď do Afriky, tam to možná ocení, já ale takovouhle pomoc nechci, jasný? Řekla jsem to snad milionkrát a já myslela, že jsi to už pochopil. A myslela jsem, že ty jsi člověk, kterej by mi nikdy, nikdy v životě neublížil. Teď si to ale všechno akorát zhoršil…"
Zoe už ke konci ani nekřičela. Bolely jí hlasivky, sedla si na postel a dívala se do země. Před očima měla zamlženo a už nebyla schopna vypravit ze sebe nějakou hlásku.
Billy netušil, co má vůbec říct. V jeho hlavě se mísil pocit smutku a vztek. Bylo mu Zoe tak líto, ale zároveň nemohl pochopit, jak může být tak paličatá.
"Víš, co by mě vážně zajímalo?" zašeptala Zoe, když se ještě stále dívala do země.
"Co ti na to tvoje slavné přiznání paní ředitelka pověděla." Billy si povzdechl.
"Nevěřila mi, akorát mi začala cpát, jak si opět vožralá a…"
Zoe pomalu ale jistě začala otáčet hlavu až se mu dívala přímo do očí.
"Víš co Billy? Vypadni odtud! Já tě nechci vidět.. Ty jsi takovej kretén! To sis vážně myslel, že když ředitelce ukážeš mě - Zoe - holku, kterou ona nemůže naprosto vystát, ve stavu, kdy to z ní táhne, myslel sis, že ti, uvěří?! Že holku, která přišla do sirotčince už několikrát pozdě, a ještě z ní táhnul alkohol? Holku, která má mizerný výsledky ve škole, věčně mluví jako dlaždič a ředitelce se vysmívá do ksichtu? Vážně sis nemyslel, že by ti snad věřila, že takováhle holka je obětí šikany?"
Billy už teď neměl co říct. Díval se Zoe do očí, které miloval od první chvíle a teď, jakoby ty dvě jiskřičky, které miloval a které svítily jenom pro něj, pomalinku vyhasínaly.
"Jdi už pryč Billy, nechci tě vidět…" Zoe se od něj odvrátila a prohrábla si mokré vlasy.
"Promiň Zoe, nechtěl jsem ti ublížit, udělal jsem to, protože tě miluju a nemohl jsem se dívat na to, jak tě to všechno ničí."
Potom jí pohladil po rameni, zvednul se z postele a odešel pryč.
Když se za ním zavřely dveře, Zoe bodlo u srdce. Bála se, že právě ztratila člověka, kterého poprvé opravdu milovala, ale on jí neskutečně zklamal a ublížil.

Konec nekonečna

3. května 2013 v 14:06 | Teri-vlk |  Poezie
Nekonečno nenašla jsem,
ztartila jsem naději.
Touhu z mostu shodila jsem,
budu trpět raději..

Láska je jak utrpení,
trápení a bolesti.
Nekonečno všechno mění,
konec hledá radosti.

Vypila jsem kapku jedu,
hledala jsem v nebi klid.
Pak dostala jsem tvoji radu,
"Tvá duše čeká na úsvit!"

Když stalo se tak, bylo pozdě,
má duše pryč už odešla.
Říčka slz v tvém černém hvozdě,
kde s tebou jsem se rozešla...♥