"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

Červen 2013

Můj krátký seznam...

29. června 2013 v 10:00 | Teri-vlk |  Myšlenky
Tady je několik málo knih, které bych chtěla stihnout přečíst během prázdnin. Doufám, že to zvládnu, ale vzhledem k tomu, že budu mít haldu času, protože budu spíše po většinu času doma, můžu číst až do aleluja :D

  • Ještě než umřu - Jenny Downham -- musím dočíst (str. 172/241)
  • Tři kamarádi - Erich Maria Remarque -- já pitomá to nedočetla :D
  • Noční cirkus - Erin Morgenstern -- to jsem taky nedočetla :D
  • The Perks Of Being Wallflower - Stephen Chobsky -- budu číst v aj, tak jsem na sebe zvědavá :)
  • Ostře sledované vlaky - Bohumil Hrabal
  • My děti ze stanice Zoo - Christiane F.

Tři kamarády a Noční cirkus budu muset asi číst odznova. Tohle nesnášim, když se mi stane. Když mám prostě rozečtenou knížku, pak ji nedočtu a začnu číst něco jinýho. Potom musim začít od znova :( :DD No jo, moje blbost. Tak snad to stihnu přešíst. Třeba to zvládnu rychleji než si myslim ;))

Poslední den školy!

26. června 2013 v 20:38 | Terinka |  Myšlenky
Anoooooooo!!! Konečně! Zítra je můj poslední den školy v tomto roce 2012/2013! Dali nám totiž na pátek ředitelský volno, takže zítra už se rozdává vysvědčení. Dopadla jsem celkem dobře -- dvě trojky (matika, ekonomika), cca šest jedniček, sedm dvojek. To už si nejsem jistá, kolik čeho :D Každopádně jsem se celkově zlepšila od pololetí. Ano, byla bych radši, kdyby tam ty trojky nebyly, ale tak vim, že jsem na učení nekašlala a vážně jsem se neflinkala. Jsem hlavně strašně ráda za ty dvě jedničky z minimaturit (z dějin kultury a z literatury). To mě opravdu upřímě potěšilo :)
No takže od osmi do devíti budu ještě sedět ve škle, od půl dvanáctý mám rehabilitace s kolenama a pak od čtyř jdu slavit úspěšné zakončení prváku!! Ééééééééééé!! :DDD Chtěli jsme jít s holkama na Petřín, ale bojim se, že vzhledem k počasí budeme muset zůstat u nás doma. Ale tak uvidíme, třeba se ještě vyčasí :))

No, každopádně doufám, že se Vám také vysvědčení tak nějak vydařilo a že si ten poslední den školy užijete!!

Zatim se mějte krásně a smějte se! :D



Hořkost a sladkost

9. června 2013 v 11:55 | Terezka |  Poezie
Den pátý - téma hořkost a sladkost. Teď jsem dlouho nenapsala žádnou básničku a projkt jsem pěkně šidila. Nic mě ale nenapadalo. Opět je tohle dost hrůzostrašná básnička, ale myslím, že se to dá přežít :D Pěkné čtení přeji!

Proč hořké dny mě provázejí,
nevěřím už v lásku tvou.
Proč neslyším, jak v tvém srdci hrají,
ztratila jsem víru svou.

Láska má být sladké mámení,
které srdce moje zahřeje,
tak kdepak jsou ta znamení,
kdy tvé srdce se na mé zas usměje?

Od dob co jsi opustil mě,
musím sladit černý čaj,
lžičku, někdy skoro dvě
chci mít sladčí mého bytí kraj.

Až vrátíš se,
cukr hrdě vysypu,
najdi mě
a já odejdu ze svého úkrytu.

Hořké i sladké dny,
linou se mým životem
Mám takové malé sny,
že z války vrátíš se mi s jásotem!

Až na samé dno *19. část*

9. června 2013 v 11:02 | Teri-vlk |  Příběhy
"Ahoj… promiň, já budu příště víc koukat na cestu." Zoe se klepal hlas a Billy to poznal.
"Nic se nestalo." Zoe byla nervózní a nevěděla, co má říkat. Chvíli bylo ticho, které nakonec prolomil Billy.
"A kam máš vlastně namířeno?"
"Jedu s Tommym na chatu. Stevensová mi to překvapivě povolila na celý tři dny. Takže do neděle budu mít klid od veškerý buzerace tady." Billy přikývl, jakože chápe.
"Sluší ti to Zoe." Zoe tohle rvalo srdce. Poslouchat takováhle slova od kluka, na kterého byla hrozně hnusná, nebylo zrovna jednoduché.
"Billy… prosím tě." Zoe se usmívala.
"Promiň, tak nějak jsem si to nemohl odpustit. Jsem rád, že už zase normálně chodíš do školy. Hrozně mi chybíš…" Billy se k ní naklonil a dal jí pusu. Rychle se od ní ale odtáhl. Zoe se mu zadívala do očí. Byly klidné a Billy sám vypadal klidně. Zoe už měla naopak oči plné slz a věděla, že musí rychle něco udělat nebo se zblázní.
Rychle ho chytila kolem krku a přitáhla si ho ke rtům. Už nemyslela na nic a začala ho líbat. Chyběl jí. Tak strašně jí chyběl, že si přála, aby to neskončilo.
Cítila z něj cigarety a parfém, nejkrásnější vůně, jakou znala. Pohrával si s jejími vlasy a hladil jí záda. Už zase cítila jeho jemné dotyky, které vyjadřovaly, jak moc jí miluje. Zoe ale věděla, že tohle ještě nechce, ve chvíli si uvědomila, co všechno se v posledních dnech semlelo a jak moc jí ublížil. Někomu by se snad mohlo zdát, že je to prkotina. Smítko, které se lehce smete ze stolu. Jenomže pro Zoe to znamenalo něco úplně jiného. Zklamal jí ten, kterému na světě věřila snad nejvíc. Zklamala jí osoba, u které si byla naprosto jistá, že by jí nikdy neublížila. Ale především jí zklamal ta osoba, kterou ona tak strašně milovala.
Odtáhla se od něj a zavrtěla hlavou.
"Promiň, já už budu muset jít… Tommy na mě čeká.. Ehm.. měj se…" Rychle se otočila a odkráčela pryč. Billy si povzdechnul. Celý ho to už unavovalo. Na tuhle chvíli čekal už několik dní. Jenom její konec si představoval trochu jinak…

Celou cestu za Tommym nemyslela Zoe na nic jiného než na Billyho. Věděla ale, že rychle musí všechny tyhle myšlenky vypustit z hlavy. Tenhle víkend si má pořádně užít a ne se užírat.

Když dorazili na chatu, byla Mallory už hrozně unavená. Nebylo se čemu divit. Cesta byla celkem dlouhá a bylo už deset hodin. Tommy jí tedy šel uložit do postele a Zoe se šla porozhlédnout po chalupě.
Byla to malá, ale útulná chatka. Dole byl krb, tři křesílka a malá sedačka. Plotýnka, několik kusů nádobí. Nějaké regály, stůl a čtyři židle. Za rohem byla malá umývárna se sprchovým koutem. Ve druhém patře byly tři pokoje, jeden pokoj pro Jill a Mallory, jeden pro Tommyho a třetí byl taková pracovna, možná ateliér, dalo se tomu říkat jakkoliv.
Zoe rozdělala oheň a usadila se do jednoho z křesel. Tommy za ní během chvilky přišel.
"Co si dáš? Máš hlad nebo něco?"
"Hm… hlad ani ne."
"Tak něco k pití? Čaj, kafe nebo víno?" Zoe vypadala, že váhá a nemohla se rozhodnout. Brzy v tom už ale měla jasno. "Myslim, že bych si dala to víno. Červený, pokud máš." Tommy se usmál.
"No jasně." Odešel a za chvíli se vrátil s lahví a otvírákem v ruce. Stačilo vytáhnout špunt…
"Miluju ten zvuk. Je ten nejkrásnější na světě." Tommy přinesl dvě skleničky a také si sednul si vedle Zoe. Pak už si jen povídali.

Zoe dopila druhou lahev. Motala se jí hlava a pusa jí mlela pátý přes devátý.
"Ty to ale vůbec nechápeš. Já ho prostě miluju, ale vlastně mě tak zklamal, víš? Chápeš prostě.."
Nešlo jí moc dobře artikulovat a připadala si, že se s ní točí celý svět. Nohy se jí vznášely a měla potřebu pořád něco říkat. "Já to chápu Zoe. Jsi ale už dost opilá, nechtěla by sis jít lehnout?"
Tommy jí vzal nedopitou skleničku z ruky a odnesl jí na linku, pokud se tomu tak dalo říkat.
"Počkej, já ještě nedopila, proč mi to teda bereš, sakra?" Zoe vypadala komicky. Vstala a šla k Tommymu. Vzhledem k tomu, že se jí ale hned podlomily kolena, Tommy k ní hned přiskočil a podepřel jí.
"Tak pojď, půjdeme spát, co?"
"Ty jsi tak krásnej Tommy!" Zoe se mu dívala do očí a při tom sotva stála na nohou. Dala mu pusu, Tommy jí to oplatil. Zoe to už ale dál nevydržel a sedla si, spíš se svalila, na pohovku. Tommy se usadil vedle ní.
Zoe se na něj začala sápat a začala ho objímat. Pak ho začala líbat na krk a hladit ho ve vlasech, až se pomalu dostala k jeho jemným rtům a začala ho líbat. Tommy chvíli neodolala a nebránil se. Po chvíli mu ale došlo, že tohle prostě nejde. A věděl, že by to později Zoe hrozně mrzelo, nejen kvůli Billymu. Lehce jí odstrčil.
"Zoe, tohle nejde, promiň. Sama víš, že tohle nechceš. Mám tě strašně rád a je pravda, že tobě odolat je těžký. Jsi opilá a kdybys nebyla, nikdy by tě to ani nenapadlo." Zoe si dala obě nohy na sedačku a klekla si.
"Děkuju…" Tommy nechápal proč.
"Za co prosím tě?" "Za to, že jsi mi to nedovolil a řekl si mi, že je to blbost. Máš pravdu, zítra bych toho litovala… Mám tě ráda."
Dala Tommymu pusu na tvář. Tommy jí pak pomohl vstát a pomalu s ní došel do patra, kde jí uložil do postele. Sám pak ještě umyl skleničky a šel si lehnout. Věděl, že to co se dnes večer semlelo, bylo ze zoufalství. A věděl, že Zoe už Billy hrozně chybí, ale nechce si to připustit. A taky věděl, že jestli to všechno s Tonym brzy neskončí, zblázní se z toho.

Až na samé dno *18.část*

7. června 2013 v 21:25 | Teri-vlk |  Příběhy
Když vyšla Zoe ze školy, pršelo. Nebylo to nic neobvyklého. Černá mračna se stahovala, už když měli tělocvik a tudíž se vyhnuli běhání. Zoe nikam nepospíchala. Šla pomalu a nechala na sebe dopad studené kapky deště. Podívala se na hodinky a sledovala vteřinovou ručičku, jak se žene kupředu stejným tempem jako vždycky. Bylo půl páté. Ještě dvě a půl hodiny do večeře.
Rozhodla se jet za Tommym. Dlouho ho neviděla a ona chtěla být po dlouhé době zase s nim. Napadlo jí, že mu ale raději nejprve zavolá. Našla si jeho číslo a zvedla mobil k uchu. Chvíli trvalo, než se ozval známý hlas, který tak dlouho neslyšela.
"Ano prosim."
"Ahoj Tommy… tady Zoe."
"Ahoj Zoe, jak se máš? Promiň, že jsem se dlouho neozval. Měl jsem moc práce."
"Nic se neděje. Jo, mám se celkem fajn. Víš, volám ti, jestli náhodou nemáš dneska čas. Moc bych tě chtěla vidět."
"Jo tak… no Zoe víš co? Necháme to třeba na víkend. Chtěl jsem jet s Mallory na chatu. Jill se nechce, prý už je s někým domluvená. Tak jestli máš čas a chuť, budu rád, když taky pojedeš."
"Opravdu? Tak to je super, pojedu strašně ráda. Děkuju. Musim se akorát zeptat, jestli mě pustí. Ale myslim, že už mě mají plný zuby, tak snad jo."
"Hehe, tak jo, ještě mi napiš a zatím se měj hezky a drž se. Posílám pusu."
"Děkuju a zatim ahoj."
Zoe se usmála. Vypadne na víkend s toho šíleně nudného kolotoče. Jen doufala, aby jí to ředitelka dovolila.
Podívala se na oblohu a hned jí bylo jasné, že počasí se dnes už asi neumoudří. Vytáhla si tedy z batohu mikinu a cigarety. Oblékla si jí a nasadila kapuci. Potom si zapálila. Potáhla cigaretu a cítila, jak se jí pomalu stahují plíce. Nechala chvíli kouř v sobě poválet a pomalu ho vyfoukla mezi dešťové kapky. Bylo jí dobře.
Hodlala dojít do sirotčince pěšky. Po dlouhé době se cítila volná. Byla ráda, že zůstala celý den ve škole. Mohla se alespoň na Billyho usmívat a zároveň si vychutnávat ten jeho, když jí ho oplácel. Přála by si s ním zase mluvit a zase ho obejmout. Byla ale ráda za každý úsměv, který jí věnoval.
Procházela ulicemi a dívala se do výloh. Sledovala auta, která všude cákala kaluže. Za chvíli se Zoe se zastavila u výlohy s klobouky. Chvíli si je jen tak prohlížela. Měli snad všechny druhy klobouků na světě; cylindry, buřinky, sombrera, panamy, všemožné slaměné klobouky a spoustu dalších. Jen se nad tím vším, co se jí honilo v hlavě, pousmála, naposledy potáhla cigaretu a hodila jí do kaluže, která byla přímo před vchodem obchodu. Pak pokračovala dál, směrem to děsivé vězení, které z celého srdce nenáviděla.

Zaklepala na dveře a vstoupila.
"Dobrý den paní ředitelko." pozdravila slušně Zoe a snažila se o ten nejmilejší úsměv na světě.
"Zoe! Co potřebuješ?" odsekla ředitelka a ani se na ní pořádně nepodívala.
"No víte, já… chtěla jsem vás prostě poprosit, jestli bych mohla na víkend s kamarádem na chatu. Vim, že jsem teď nasekala spoustu možných malérů, ale já si to nějak odpracuju, fakt. Navíc pořád ještě uklízim a hlavně v poslední době jsem nic neprovedla. Myslíte, že byste mě mohla pustit?"
Zoe se dívala prosebným pohledem a dělala opravdu smutný oči. Ředitelka neustále něco psala a o Zoe nezavadila pohledem.
"Prosím? Myslíte, že by to šlo?" Zoe nevěděla, co má dělat, aby přinutila ředitelku vůbec promluvit. Nevypadalo to, že se s ní hodlá vůbec bavit.
"Dobře, můžete jet, ale pravidla znáte, slečno Burkeová. Chci přesně vědět, kam jedete s kým atd. Takže nezapomeňte vyplnit správný formulář i se souhlasem vaší vychovatelky."
Zoe si myslela, že jí bude stát hodně úsilí ředitelku přemluvit. Ale mýlila se. Očividně měla starosti s úplně něčím jiným a na provokování jí už očividně nezbyl čas ani nálada.
"…Ehm.. jo nezapomenu, nebojte. Tak děkuju moc, mějte se. Nashle!"
Zoe se rozzářil obličej. A když vyšla z ředitelny, v očích jí zase svítily jiskry, jako už dlouho ne. Rychle proběhla sirotčincem až do svého pokoje, napsala Tommymu a nemohla se dočkat zítřka.

Zoe naházela pár kusů oblečení do batohu, kartáček na zuby, šminky a hřeben. Parfém, nabíječku, dějepis a literaturu. Na sebe si oblékla černé, hodně krátké kraťasy, vínové tílko a zelenou maskáčovou košili s krátkým rukávem. K tomu ještě hnědé vysoké šněrovací boty.
Trochu se přelíčila, navoněla a na záda si hodila batoh.
"Tak Allison zvládneš to tu?" ujišťovala se Zoe,ale už teď znala odpověď.
"No jasně že jo. Jsem ráda, že nechvíli vypadneš, fakt. Užijte si to a hlavně tam na nic nemysli, prostě… prostě si užívej ano?"
Zoe se usmála. "Mám tě hrozně ráda, jsi skvělá!" Allison jí objala a dala jí pusu na čelo.
"Tak už padej, ať na tebe Tommy nečeká. A pozdravuj ho!"
"Budu. A děkuju."
Allison už jen mávla a Zoe vyšla na chodbu. Seběhla rychle dolů a vyšla ze sirotčince. Když procházela parčíkem, který je před budovou do někoho narazila.
"Ježiš, promiňte." řekla a zvedla hlavu, aby se podívala, s kým se to vlastně srazila. Když se střetli pohledem, Zoe znejistila…

Konečně to mám za sebou!

3. června 2013 v 11:30 | Teri-vlk |  Myšlenky
Minulej týden byl naprosto baláznivej, ale stálo to za to. V pondělí jsem nebyla ve škole (byla jsem hrozně nachcípaná) a odpoledne jsem se od kámošky dozvěděla, že zkoušení minimaturit začne už ve středu 29.5.! A já měla být zkoušená až 5.6. takže jsem to měla rozvržený, jak se každej den naučim tři otázky, v pondělí a úterý si jen těch 22 projdu a ve středu 5. to v poho dám. Jenomže takhle... byla jsem naprosto v pr*eli, neuměla jsem vůbec nic. Takže jsem začala makat. Učila jsem se jako blázen, na chvíli jsem to neodložila. Ve středu jsem ale nakonec do školy nedorazila, zradily mě hlasivky, a šla jsem až ve čtvrtek. Na zkoušení jsem šla hned jako první na řadu. Když jsem si šla táhnout otázku, v hlavě si mi honily myšlenky jako: "Jestli si vytáhnu 3, 7 nebo jednu z těch posledních tří, tak jsem naprosto v háji." Hrabala jsem se v tom papírovém sáčku a rozhodovala jse se mezi dvěma lístečky. Až jsem konečně jeden z nich vytáhla - 5 - Antické Řecko -- YES!!! Ani nevíte, jak jsem byla šťastná. Tuhle ptázku jsem uměla naprosto suprově. Měla jsem neuvěřitelnou kliku. :D Na potíku jsem psala jako divá a při zkoušení jsem tu hubu nezavřela a pak konečně jsem uslyšela tu krásně znějící větu: "Dobrý, za jedna, sednout!" :DD A mám to za sebou. Ta rána co se musela ozvat, když mi spadl kámen ze srdce :D Ty tři dny bláznivýho kolotoče učení se vyplatily a já mám alespoň dobrej pocit ;))
Ve čtvrtek, ještě ten stejnej den jsem jela do hudebky, měla jsem koncert na housle. Hrála jsem Včelu od F. Schueberta. No.. úplně s tim nejsem spokojená, jak jsem to zahrála, ale myslim, že to mu nepomohl fakt, že mě strašně třeštila hlava. Učitel mě ale pochválil a kámoš, co taky hrál mi řekl, že to bylo supr. Tak nevim nevim no :D Ale co, nemůže se vždycky zadařit ve všem :)
Tak ještě literatura a je to - konec šmitec. A ještě seminárka biologie a ájiny a projekt do dějáku a test z matiky a ekonomiky. A pak už snad ten prvák dodělám :DD
Zatim se mějte a já se pokusim dneska sesmolit něco. Básničku nebo Zoe a Billyho :))

Zatim se mějte a neutopte se ;)


Až na samé dno *17.část*

2. června 2013 v 13:13 | Teri-vlk |  Příběhy
Zoe vyrazila svižným krokem do parku, na předem smluvené místo s Jill. Právě tam se scházely, když se rozhodly vynechat školu. Když se ale blížila k parku, zpomalila. Zastavila se hned u první lavičky a posadila se.
Sledovala děti, jak si hrají, dívala se na psy, jak poletují tam a zpátky a honí se za holuby. Dívala se na muže v saku, jak na lavičce popíjí kávu a čte si noviny, žádný bulvár, seriózní plátek. Sledovala chlapce, jak šplhá po stromech a snaží se dostat možná co nejvýš.
Kdyby teď Billy tušil, jak hloupě se chová… Jak chodí za školu, hulí, pije, kouří a nechává si nadávat od Tonyho, kterého teď potkává skoro denně. Mezi korunami stromů vysvitlo sluníčko a Zoe si povytáhla rukávy u košile.
Potom se zvedla, přehodila přes rameno batoh a procházela dál parkem, až konečně viděla Jill.
Seděla na trávě opřená o obrovský kmen platanu, a když si jí všimla, mávla na ni. Zoe se zhluboka nadechla a klekla si vedle ní na trávu.
"No konečně! Kde si tak dlouho byla sakra?! Čekám tu na tebe už skoro hodinu." zlobila se Jill a vyčítavě se na ni dívala. "Promiň, já musela jsem se stavit ve škole. Chtěl s semnou mluvit pan Andrews."
Jill se jen uchechtla. "Jéé, co ten chtěl. Ten je taky dobrej. Si myslí, jak ho všichni milujou nebo co?! Fakt ho nechápu. A co ty? Mám toho docela dost…Zoe?" Z
oe vypadala, že vůbec nevnímá.
"Co?"
"Hulení, trávy, marijánky, chápeš? Ty mě snad vůbec neposloucháš!"
Zoe si dala vlasy za uši a podívala se na Jill.
"Promiň, je mi nějak jedno co řikáš. Jsem tady vlastně jen proto, abych ti řekla, že už na to seru. Seru jak na tvoje chození za školu i na tu tvojí trávu. Už toho mám plný zuby, chápeš to?! Každej den je to pořád dokolečka. Ráno se zhulíme, odpoledne se vožerem a večer se nechávám ponižovat. Pak přijdu na pokoj, tam si dám cigáro, vyslechnu si Allison, která mi řekne, jak strašně jsem pitomá, vlepí mi do obličeje, že za to, že jsem o Billyho přišla si můžu sama a pak můžu jít se svým sebevědomim, který už ani nemám jít spát. A po každym dnu se většinou cítim mizerně. A je to jenom čím dál tím horší… Potřebuju začít dělat něco jinýho, sorry. Proto se teď seberu a vrátim se zpátky do školy. Ty si dělej, co chceš. Třeba si tu shnij!"
Zoe vstala a bez dalších slov odkráčela pryč. Jill na ní už jen nevěřícně koukala a naštvaně mrskla zapalovačem, se kterým si pohrávala, do trávy. "Do prdele!"

Zoe se podívala na hodinky. Za deset minut měla začít druhá hodina, hodina, kterou potřebovala stihnout. Byla to totiž literatura. Dala se do běhu, ale i tak věděla, že to nemůže stihnout. Běžela, jak jen nejrychleji dovedla. Vítr, který se z nenadání zvednul, jí začal cuchat vlasy a házet jí je do obličeje. Jakoby snad chtěl, aby neviděla na cestu a to bylo to poslední, co ještě potřebovala. Zoe přiběhla do školy, když v tom zazvonilo. Musela ještě vyběhnout dvě patra a dostat se na konec chodby.

Pan Andrews, který je vždy přesný, jako hodinky seděl za katedrou a sepisoval docházku.
"Pane Hansene, buďte tak hodný a nadiktujte mi, kdo chybí." Billy se rozhlédl po třídě.
"Lilly Collnerová, Jack Low a…" Billyho pohled se zastavil na prázdném místě v poslední lavici.
"Ano Billy, ještě někdo?"
"Jo, ještě Zoe pane, hm.. Zoe Burkeová…" V tu chvíli se rozletěly dveře.
"Promiňte, že jdu pozdě, ale musela jsem si něco zařídit a nestihla jsem to tak rychle, jak jsem myslela. Omlouvám se."
Pan Andrews se nejdříve podíval na Billyho a usmál se. Následně se ale podíval i na Zoe, která ještě stále stála ve dveřích. Také se na ni usmál a pokývnul hlavou, na znamení, že je rád za to, jak se rozhodla.
"Tak se Zoe posaďte. Jsem rád, že jste hodinu stihla."
"Díky." odvětila Zoe a šla se usadit na svoje místo.
Její pohled zabloudil i k Billymu, na kterého se pousmála, a Billy jí to oplatil. Pak už se ale oba věnovali svojí práci a pozorně poslouchali výklad pana Andrewse.