"Tak jako báseň, i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu." Seneca

Až na samé dno *18.část*

7. června 2013 v 21:25 | Teri-vlk |  Příběhy
Když vyšla Zoe ze školy, pršelo. Nebylo to nic neobvyklého. Černá mračna se stahovala, už když měli tělocvik a tudíž se vyhnuli běhání. Zoe nikam nepospíchala. Šla pomalu a nechala na sebe dopad studené kapky deště. Podívala se na hodinky a sledovala vteřinovou ručičku, jak se žene kupředu stejným tempem jako vždycky. Bylo půl páté. Ještě dvě a půl hodiny do večeře.
Rozhodla se jet za Tommym. Dlouho ho neviděla a ona chtěla být po dlouhé době zase s nim. Napadlo jí, že mu ale raději nejprve zavolá. Našla si jeho číslo a zvedla mobil k uchu. Chvíli trvalo, než se ozval známý hlas, který tak dlouho neslyšela.
"Ano prosim."
"Ahoj Tommy… tady Zoe."
"Ahoj Zoe, jak se máš? Promiň, že jsem se dlouho neozval. Měl jsem moc práce."
"Nic se neděje. Jo, mám se celkem fajn. Víš, volám ti, jestli náhodou nemáš dneska čas. Moc bych tě chtěla vidět."
"Jo tak… no Zoe víš co? Necháme to třeba na víkend. Chtěl jsem jet s Mallory na chatu. Jill se nechce, prý už je s někým domluvená. Tak jestli máš čas a chuť, budu rád, když taky pojedeš."
"Opravdu? Tak to je super, pojedu strašně ráda. Děkuju. Musim se akorát zeptat, jestli mě pustí. Ale myslim, že už mě mají plný zuby, tak snad jo."
"Hehe, tak jo, ještě mi napiš a zatím se měj hezky a drž se. Posílám pusu."
"Děkuju a zatim ahoj."
Zoe se usmála. Vypadne na víkend s toho šíleně nudného kolotoče. Jen doufala, aby jí to ředitelka dovolila.
Podívala se na oblohu a hned jí bylo jasné, že počasí se dnes už asi neumoudří. Vytáhla si tedy z batohu mikinu a cigarety. Oblékla si jí a nasadila kapuci. Potom si zapálila. Potáhla cigaretu a cítila, jak se jí pomalu stahují plíce. Nechala chvíli kouř v sobě poválet a pomalu ho vyfoukla mezi dešťové kapky. Bylo jí dobře.
Hodlala dojít do sirotčince pěšky. Po dlouhé době se cítila volná. Byla ráda, že zůstala celý den ve škole. Mohla se alespoň na Billyho usmívat a zároveň si vychutnávat ten jeho, když jí ho oplácel. Přála by si s ním zase mluvit a zase ho obejmout. Byla ale ráda za každý úsměv, který jí věnoval.
Procházela ulicemi a dívala se do výloh. Sledovala auta, která všude cákala kaluže. Za chvíli se Zoe se zastavila u výlohy s klobouky. Chvíli si je jen tak prohlížela. Měli snad všechny druhy klobouků na světě; cylindry, buřinky, sombrera, panamy, všemožné slaměné klobouky a spoustu dalších. Jen se nad tím vším, co se jí honilo v hlavě, pousmála, naposledy potáhla cigaretu a hodila jí do kaluže, která byla přímo před vchodem obchodu. Pak pokračovala dál, směrem to děsivé vězení, které z celého srdce nenáviděla.

Zaklepala na dveře a vstoupila.
"Dobrý den paní ředitelko." pozdravila slušně Zoe a snažila se o ten nejmilejší úsměv na světě.
"Zoe! Co potřebuješ?" odsekla ředitelka a ani se na ní pořádně nepodívala.
"No víte, já… chtěla jsem vás prostě poprosit, jestli bych mohla na víkend s kamarádem na chatu. Vim, že jsem teď nasekala spoustu možných malérů, ale já si to nějak odpracuju, fakt. Navíc pořád ještě uklízim a hlavně v poslední době jsem nic neprovedla. Myslíte, že byste mě mohla pustit?"
Zoe se dívala prosebným pohledem a dělala opravdu smutný oči. Ředitelka neustále něco psala a o Zoe nezavadila pohledem.
"Prosím? Myslíte, že by to šlo?" Zoe nevěděla, co má dělat, aby přinutila ředitelku vůbec promluvit. Nevypadalo to, že se s ní hodlá vůbec bavit.
"Dobře, můžete jet, ale pravidla znáte, slečno Burkeová. Chci přesně vědět, kam jedete s kým atd. Takže nezapomeňte vyplnit správný formulář i se souhlasem vaší vychovatelky."
Zoe si myslela, že jí bude stát hodně úsilí ředitelku přemluvit. Ale mýlila se. Očividně měla starosti s úplně něčím jiným a na provokování jí už očividně nezbyl čas ani nálada.
"…Ehm.. jo nezapomenu, nebojte. Tak děkuju moc, mějte se. Nashle!"
Zoe se rozzářil obličej. A když vyšla z ředitelny, v očích jí zase svítily jiskry, jako už dlouho ne. Rychle proběhla sirotčincem až do svého pokoje, napsala Tommymu a nemohla se dočkat zítřka.

Zoe naházela pár kusů oblečení do batohu, kartáček na zuby, šminky a hřeben. Parfém, nabíječku, dějepis a literaturu. Na sebe si oblékla černé, hodně krátké kraťasy, vínové tílko a zelenou maskáčovou košili s krátkým rukávem. K tomu ještě hnědé vysoké šněrovací boty.
Trochu se přelíčila, navoněla a na záda si hodila batoh.
"Tak Allison zvládneš to tu?" ujišťovala se Zoe,ale už teď znala odpověď.
"No jasně že jo. Jsem ráda, že nechvíli vypadneš, fakt. Užijte si to a hlavně tam na nic nemysli, prostě… prostě si užívej ano?"
Zoe se usmála. "Mám tě hrozně ráda, jsi skvělá!" Allison jí objala a dala jí pusu na čelo.
"Tak už padej, ať na tebe Tommy nečeká. A pozdravuj ho!"
"Budu. A děkuju."
Allison už jen mávla a Zoe vyšla na chodbu. Seběhla rychle dolů a vyšla ze sirotčince. Když procházela parčíkem, který je před budovou do někoho narazila.
"Ježiš, promiňte." řekla a zvedla hlavu, aby se podívala, s kým se to vlastně srazila. Když se střetli pohledem, Zoe znejistila…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilly Adikton - Blake Lilly Adikton - Blake | Web | 8. června 2013 v 17:41 | Reagovat

Ty jsi....!!! Rychle, rychle, já to nevydržím, pokračování sem. Narazila na Tonyho? To snad ne! Nebo na Billyho? Nebo na kohokoliv jinýho? Prosím, prosím, hoď mi sem to pokračování, nebo se vážně zblázním!

2 Aisha Aisha | Web | 25. července 2013 v 11:02 | Reagovat

Našla jsem tam pár překlepů, ale to je drobnost, to se stává. Taky mě jsem trochu zastavila u toho, jak Zoe ředitelka vysvětluje, co je třeba řekne atd. ... já nevím, asi bych spíš napsala slovně "a tak dále" neuseklo by to tak ten děj :D
Jinak je to pěkné :), jsem ráda, že si Zoe užije nějaký oddych. I když teď, když na někoho narazila? Hmm...jdu si to přečíst dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama